Zrovna seděla na lavičce a učila se nanejvýš zodpovědně na čtvrteční test ze zeměpisu. Anička cudně tajila dech, aby se její ňadra nevzdouvala v odpoledním horku a nenápadně pohlédla směrem k poklopci chlapce, který před ní procházel. Měl na sobě adidasky, šortky Puma a černé tílko Bufu.
Když si všiml pohledu upřeného na ta místa, zarděl se a otázal se slečny:
"Vy mě sledujete, slečno?"
"Zcela právem," odpověděla Anna s přesladkým a neodolatelným úsměvem.
"Dobře to umíš říkat, ale je to jen zbožná fantazie, že my dva spolu budem provádět prasečinky," odsekl jí jinoch jaksi pohněván.
Tu se bleskurychle zvedla z lávky a křepkými ptačími skoky přiběhla k svému pánovi. "Nechtěla jsem působit dojmem lehké děvy. Víš přece, že za určitých okolností v každé počestné ženě dřímá děvka," pronesla truchlivě.
Usmál se, protože měl nyní její sexuální tvary takřka na dosah. A dodal, aby si dodal zdání slušňáka. "Tak pojďme ke mně do bungalovu, je to jen kousek."
Jemný údiv, jemný úsměv se rozhostil na její pusince.
Procházeli pak do sebe zavěšeni ulicemi, z nichž byl čas vymetený a než došli k bungalovu, třikrát se políbili pod lipami. Cítila se jako princezna, ale aniž kdy pochopila, že její princ je zlý jako Voldemort.
Když mu pak o dvě měsíce později mezi domy, které stály nakřilo a hnaly se do kruhu, prozradila, že je v tom, bylo to k smíchu a bylo to k pláči s tou jejich svobodou.
Žádné komentáře:
Okomentovat