Dívka polyká nevěrný výstřik

Cítila s jistotou, že proti sobě nemá úspěšného člověka, příliš se to podobalo neúspěchu a neúspěch mohla milovat.

Parník na Blitce

Ženy s vlasy v zaprášených síťkách, podobných sítím na zavazadla, měly sukně omotané kolem sebe a spočívaly na sedadlech v podivných útvarech, velké prsy a úzká lýtka, malé prsy a silná lýtka - všechno beznadějně promíchané.

Padací most

Jsme stejní, pomyslel si. Ať jde o vepře, o krávu nebo o člověka, vnitřní ústrojí je totožné.
Kdybych pochopil, čím se to soukolí udržuje v chodu, dokázal bych napravit každé jeho selhání. Dokázal bych obelstít všemocnou smrt…

Uzbek znásilnil Litevku

Toho večera pil Norris přes míru. Následky pociťoval, zatímco se nejistým krokem ubíral podél řeky, žaludek plný ústřic, tvář zarudlou alkoholem. Byla to báječná večeře, nejlepší, jakou od svého příjezdu do Bostonu zažil. Vůbec netušil, že dokáže spořádat tolik ústřic.

Šprým i dým

Pro něj teď žít bylo jako křivě přísahat. Kolikrát si přísahali, že týden bez sebe nepřežijí...A teď je mrtvá, pohřbená, zakopaná jak pes a on se toulá automobilem podzimní nocí. Projížděl zrovna poblíž obchodních bloků a bank a mechanicky zatáčel. Větrem vál kamenný chlad. Vítr, jaký dokáže vzít muži odvahu. Naštěstí měl spuštěné okénka, takže ho nezastudil a nezotročil. Bylo už daleko po půlnoci, dost po večerní špičce, takže jel prakticky sám. Vyžíval se v tom, že ruch dopravy se znovu probudí až za několik ospalých hodin. Jelikož byl příliš utahaný, jednu ruku na volantu, druhou svíral lahváč, poslouchal z rádia jakýsi melancholický, kultivovaný hlas, který poutavě vyprávěl o zvlhčovačích pokojů a nabízel je za nepřekonatelně nízké ceny. Tři v ceně dvou včetně instalace do mřížky. Navíc kompletní servis a doživotní záruka.
Pozornost si pomalu vybírala daň. Nořil se v sladké zapomnění. Popíjel po doušcích. Lok. Glo, glo, glo, zvuk je totiž také melodie, která uspává. Mysl tříštil o vlny skal, rachotící hromem ji znovu vydatně napájel a když už vyla skučením meluzíny daleko od těla, v citu, který již jednou odumřel, probudil ho náraz rozbíjejícího se skla a zběsilá facka airbagu. Nejprve si všiml, že přistál ve stromu. Byl to jakýsi starý platan, to mu neušlo, dost rozložitý s větvemi nízko při zemi. Zde by se daly pořádat znamenité orgie, pomyslel si. Dost možná tu na plácku kdysi dávno nahé valkýry soutěžily s divokými kentaury o nejpůsobivější kreace opilých. Další co postřehl, bylo, že krvácí z úst, z nosu, ale jinak ho bolí jen hlava. Napůl splasklý airbag se z desky zubil jak použitý obří kondom.

Kokos ve slizu

Byla pro něho vášní a je těžké přivolat znova cit, který jednou odumřel. Až dosud nikdo nepřišel na to, koho žena miluje, až já jsem to zjistil. Žena miluje ďábla. Poté, co se spustila s jeho kolegou z práce Zdeňkem, přijmením Botičkou, z tohoto přijmí je vidět, že kdysi vzniklo ze slova bota, ale kdy, v které době a jak se to stalo, o tom není nic bližšího známo, pro něj přestala existovat. Posílal jí sice vyhrůžné esemesky, že ji zabije psa nebo vypálí barák, ale tím to haslo. Verbální vzteklina se vybíjela pouze prostřednictvím slov. Na její roztomilou hlavičku, nádhernou broskvičku a pěstěný zadeček by se neodvážil v amoku sáhnout. Představoval si ji sice často jako nějaký Malevičův čtverec, jako amorfní beztvarost, kterou může vymydlit, jak se mu zlíbí a nepůjde ani bručet, neboť jen vzal do vlastních rukou naplnění vyšší spravedlosti, avšak nikdy by se, ani po osmi pivech, neosmělil tyto fantazie naplnit. Četl kdysi knížku, která pojednávala o mučení cizoložných žen v Persii za Dárea. Připadalo mu příliš kruté ji šlehat bičem po očích nebo napíchavat prsy na rožeň, proto knihu odložil a raději zkoušel sám přijít na to, jak jí co nejvíc znechutí život, aniž by jí musel odřezat končetiny.

Pak ho to trklo.

Zabije jednoduše Zdeňka. Jako náhradu za ni. Snadná kořist, protože Zdeňek nebyl žádný bojovník MMA. Byl to zcela tuctový chlap, který žil s matkou a zpíval o nedělích v kostele v chóru. Napadlo ho, že kdyby například někdo o svém sklonu k rozkoši tvrdil, že je pro něho - když se mu naskytne milovaný předmět a příležitost - zcela neodolatelný, zda by, kdyby byla před jeho dům postavena šibenice, aby na ni byl ihned po ukojení svého chtíče pověšen, zda by potom svůj sklon nepotlačil? Pro něj bylo neodolatelné zasít pomstu. Pokud má zkapat novopečený milenec, aby tím družce přivodil slzy, nebylo to v jeho očích nic tak zavrženíhodného.

Už si to razil sněhem k jeho bejváku. Zazvonil, chvilku čekal, něco za dveřmi šramotí, nasazuje si pantofle, pak kročeje, za chvíli on, zřejmě nic netuše, otevřel.

Když ho uviděl, zatvářil se zděšeně. Proč? Nikdo neví, že o nich věděl.

Ale už pochopil z toho, jak byl oblečen, spíš svlečen než oblečen, že tam s ním je ... jeho ženuška.

A doopravdy, vidí, jak se za jeho zády kmitne stín v kalhotkách, v černých, tenoulinkých, batistových, nejdražších kalhotkách, které kdy své ženě k narozeninám dal. Na židli u postele uviděl její bílé šaty, ale jak bílé, bílé jak labuť, překrásné šaty, které nosila vždy, když si s ním vyšla do čínské restaurace.

Spartakus

Máme tu Ježíška klepajícího na dveře, přivážejícího nadílku na svém červenonosém sobu Rudolfovi. A nedočkavé děti, které místo aby hrály na playstationu 4, raději se dívají do výloh po novém iPhonu.