Pozdní sběr

Noc poživačů opia a třinácti vychcaných dealerů

Elma byla vždy kus. Víme, jak zní tlesknutí prsou, ale jak zní plesknutí jedné kozy? To věděla jen dívka, která nepromarnila čas.

Spojovala v sobě něhu filmové hvězdy 30. let a rozkošnický flirt děvek. Dokázala se usmát jako žádná jiná. Právě proto ji tak šlo roztahovat nohy. Ze sta chlapů si vybrala jen jednoho, ale zahrnula ho přívalem nakládačky sexu, který si žádný bejk nedokáže odepřít. Seděla právě v pokoji, kde sepisovala životopisy, když zazvonil telefon. Chovala se, jako kdyby od dob její puberty telefon zvonil neustále. Předtím si prohrabovala vlasy kartáčem a hřebenem, opravovala na sukni záhyby a trhala dva chlupy z mateřského znaménka. které právě vyrazilo na povrch, na stehně. To už byla hotova s lakováním nehtu na levé ruce. Zdůrazňovala linii půlměsíčku. Pak vstala, mávala levnou, mokrou rukou ve vzduchu.

Zazvonil tedy aparát.

"Haló," řekla držíc prsty ruky daleko roztažené. Měla na sobě bílý župan, vylezla z vany. Prstýnky nechala v koupelně.

"Jsi to ty, špindíro?, ozvalo se na konci.

Dívka mírně odtáhla sluchátko. "Ano, Vladislave. Co chceš?"

"Chci tebe, to co vždycky, stav se za mnou po práci, v pět."

"Vždyť jsi mi dal čestné, že mě nebudeš obtěžovat, když jsem tady."
"Časy se mění, náhodou jsem měl chvilku, tak jsem si řekl, že o sobě dám vědět," řekl hlas Elmě.

Dívka viditelně znervóznil a polkla nasucho.

"Řeknu ti o svém plánu umřít, když mi vykouříš, dnes v pět."

"Tak to si nenechám ujít, měj se, čus," koktala.

"Pak se mnou půjdeš k psychiatrovi a nebuď drzá, chtěl jsem ti koupit věnec karafiátů, abys měla k čemu čichat,

až přestaneš být zodpovědná a sekneš s tou sekretařinou!"

"Všude s tebou půjdu, miláčku, všude," dutě odpovídala

Kde byla, když s ní mluvil hlas, netuším. Určitě daleko od lidi. Myšlenkami na obláčku.

Kyselý obličej

Unavuje mě pozorovat tvůj kyselý ksicht, psí čubo!

Svlékej hadříky, nebo tě jimi uškrtím. Nastav poševní vchod.

Celá se vypni, nechci tě cítit! Jen tvoji pulzující vagču.

Takhle to dělají někteří dobyvatelé, které jsem poznal. Místo aby v dívce viděli skvostný vynález Stvořitele, vidí v ní jen maso na ulevění si! Přijdou do baru a začnou rýt do nevinné, nic netušící barmanky, aby s nima šla do postele, jinak že ji vypálí barák!

Jsou to prasata, vyvrhelé a nejspíš i vypité mozky.

Schovaná v lednici

Jsi můj miláček, moje neplač, k nohám se mi přisaješ a na konci světa je zrůžesad a tam je růže a ta je kouzelná, na tu nesahej, neb je má!

Srazím tí hřebínek

Višnový sad je líbání. Oltář ukradený z Gentu s těmi malůvkami nevímekterého bratra. A na kraji toho sadu. Živ se tam višněmi a čekej na návštěvu.

Rozčarování

Podělaní šmejdi. Pancharti zlolajní.

V obchodě kradli jak najatí. Ukradli tři žvýkačky, dva pakly kondomů a růžové nalepovací nehty.

Přistěhovalci odněkud ze zapadákova, křupani a vidláci, jinak je nelze označit. Mají snědé tělo a oči jim divoce blýskají nevycválaností. Jestlipak je někdo okradl, když byli malí špuntové a oni to jen vrací? Ten jeden vypadal, když utíkal, jako někdo, komu stačí dvě piva k tomu, aby spadl ze židle a ten jejich lídr musel mít motorek v prdeli, protože kulhal ne na jednu, ale na obě nohy, poskočil, přisunul, krok sun, přískok, dopad, nachýlení kupředu v úhlu třicet stupňů, další poskok, přísun atd. Neviděl jsem ještě nikoho, kdo by chodil jak sklaplá past na myši. Tento měl k pasti blízko, k porouchané pasti.

Takže řečeno polopatě, nebylo oč stát.

Mladí a naplněni iluzemi, že když ukradnou oláčky, v parku za městem si zadupou s konkubínami. Jenže tady konkubíny nejsou, ani kurtizány ne, zbyly tu jen šlapky, takzvané hookerky. Chodí někdy i do barů a nabízejí křivé úsměvy, aby se smiloval cizinec, případně i našinec, a zaplatil za zasunutí kolik tam tisíců kaček, kolik ještě nesmyslných částek! Jako kdyby sex stál za tolik peněz. Jak pro koho, samozřejmě. Když nezasunuješ pár let, chce se ti vydat i výplatu. Někdo by prodal auto zralé do šrotu, někdo by prodal člena rodiny. Když se musí píchat, tak jdou stranou ohledy a spekulace, že? Ale tak normální člen populace přece nedá tisíce za prohnání studánky. Pokud není jako já nebo soused z kralíkárny. My nejenže diskutujeme o nejvhodnějších pichnách v okolí, zvažujeme jejich dajnost a přidanou hodnotu. My pácháme hříchy proti třem přikázáním, když s nimi pod výhružkou smrti uleháme do loží!

Výlet

Mám den nezávislosti!

Za několik minutu ponesu na ramenou máry. Nepotrvá to dlouho a vnesu na hřbitov opatrně jakéhosi člověka.

Za mnou jde kůň. Pronikavě zařehtal jakoby v největším strachu.

Koňský dupot.

Na márách leží mladík štíhlé postavy, bez dechu, beze všech známek života.

Mocná prsa se ani nepohla.

Hlava k straně nahnutá nejevila nejmenšího hnutí.

Nad lehkým černým obočím se vypínalo vysoké hladké čelo obklopené havraními kadeřemi vzdor situaci překrásnými!

Nic naplat, mrtev je, mrtev!

Divné myšlenky kolují mou hlavu, tím dívnější, že podobné nikdy jsem neměl!

Špatná výživa činila u něj za života obtížným proces trávení a většinu času trpěl na větry, které vypouštěl do nočního ticha, odpovídaje těmi signály na roztoužené volání milenky.

Zjistilo se o něm po pečlivém vyšetřování, že ubytovával horníky u sebe v domě.

Napřed se myslilo, že je to spiknutí, ale pak se vysvětlilo, že to dělal za peníze. Za těžce vydobyté peníze.

Rozhodně nechtěl převracet stát.

Poslední noc před popravou si nechtěl sednout na mísu.

Zapřísahal se, že to není pro fajnového člověka.

Byl takovej rozmazlenej, že dokonce trval na klozetovém papíře.

Já mu to říkal.

Zhýralci končí vždycky špatně.

Dej mu Pánbůh království nebeské.

Miláček bohů a kam to dotáhl.

Nikam.

Chlastal, smilnil a zavraždili ho, holoubka!

Pomfrity

Xdhd