Pozdní sběr

Noc poživačů opia a třinácti vychcaných dealerů

Elma byla vždy kus. Víme, jak zní tlesknutí prsou, ale jak zní plesknutí jedné kozy? To věděla jen dívka, která nepromarnila čas.

Spojovala v sobě něhu filmové hvězdy 30. let a rozkošnický flirt děvek. Dokázala se usmát jako žádná jiná. Právě proto ji tak šlo roztahovat nohy. Ze sta chlapů si vybrala jen jednoho, ale zahrnula ho přívalem nakládačky sexu, který si žádný bejk nedokáže odepřít. Seděla právě v pokoji, kde sepisovala životopisy, když zazvonil telefon. Chovala se, jako kdyby od dob její puberty telefon zvonil neustále. Předtím si prohrabovala vlasy kartáčem a hřebenem, opravovala na sukni záhyby a trhala dva chlupy z mateřského znaménka. které právě vyrazilo na povrch, na stehně. To už byla hotova s lakováním nehtu na levé ruce. Zdůrazňovala linii půlměsíčku. Pak vstala, mávala levnou, mokrou rukou ve vzduchu.

Zazvonil tedy aparát.

"Haló," řekla držíc prsty ruky daleko roztažené. Měla na sobě bílý župan, vylezla z vany. Prstýnky nechala v koupelně.

"Jsi to ty, špindíro?, ozvalo se na konci.

Dívka mírně odtáhla sluchátko. "Ano, Vladislave. Co chceš?"

"Chci tebe, to co vždycky, stav se za mnou po práci, v pět."

"Vždyť jsi mi dal čestné, že mě nebudeš obtěžovat, když jsem tady."
"Časy se mění, náhodou jsem měl chvilku, tak jsem si řekl, že o sobě dám vědět," řekl hlas Elmě.

Dívka viditelně znervóznil a polkla nasucho.

"Řeknu ti o svém plánu umřít, když mi vykouříš, dnes v pět."

"Tak to si nenechám ujít, měj se, čus," koktala.

"Pak se mnou půjdeš k psychiatrovi a nebuď drzá, chtěl jsem ti koupit věnec karafiátů, abys měla k čemu čichat,

až přestaneš být zodpovědná a sekneš s tou sekretařinou!"

"Všude s tebou půjdu, miláčku, všude," dutě odpovídala

Kde byla, když s ní mluvil hlas, netuším. Určitě daleko od lidi. Myšlenkami na obláčku.