Znáte mě. Jsem vaše noční můra na entou, která se opakuje v řádcích, které čtou jen bláhové pichny. Vůbec mě nezajímají vaše nicotné živůtky, jen ty, které se svlékají navečer, když ulehají do vodních postelí. Měl bych dostat diplom z umění přetvářek, falší a lstivých úsměvů, jež platí jen na ty, které se nechají ošálet šuliny.
Ale takové jsou téměř všechny, mají v sobě tu nevycválanou cizoložnici Evu, její šupiny nevěry se dotýkají každé půvabné dámičky. Áaaaa, krysy, kam se podívám, lezou mi tu po ploskách. Nenávídim krysy objevující se znenadání, pachuť smrti a rozkladu z nich vane a já nesnáším rozklad, tedy pokud není můj vlastní. Ten si nechám líbit. Stěží však na cizí přistoupím, cizí ve mně evokuje odpornost smíšenou s nechutností.
Rozlítané samičky s opičí tváří, takové mám nejradši, mohu se jich dotýkat, aniž bych byl jejich makak. Nechají po sobě šátrat, v skulinkách pátrat.
Je to jako ta antická báseň, kterou napsal odříkavý mnich na dubovém stole a poblíž terakotových válečníků.
Čekám na poštovského panáčka. Pod horou, kterou rozebírá ďábel.
Kterak přelítává s pytlem na zádech. Se všemi psaními z daleka i šíra. Ďábel. Nedbající klikavost cesty. A ignorující obyčejného pošťáka.
Až u uzamčeného hostince u Modré lišky. Tam si naň počká a zpije ho.
Panáček pak jde a vidí například: lišky držící ratolůstku, je pánem snů, nese si v mysli hezkou hlavu Jezábel, která ho opustila jako zfetované děcko, chrta se žlutýma očima, vlky v zemi houštinaté, podobizny učesané třináctky s mořským děsem v kundě.
Čekám na poštovskou famfáru a panáčka, syna krkavců.
Kromě večera přemílám si kamínek slova a pletu provaz z vlasů Jezábel. Přeřežu ji šlachy na nohou, aby nemohla nikomu kouřit na kolenou! Odteďka se bude ovíjet peřím páva, protože bude mít příliš zmasakrované, rozklepané tělo.
Mám přepych. Své jméno. Zeptej se po blbci a bude ti označena cesta za mnou. Z vesnice půjdeš ještě dlouho, a pak uvidíš hřbitov. Projdeš-li lesem, uvidíš vinici. Zahrada. Vine se psí víno. Okolo zdi se prochází mistr čistého hrdla.
Víno otáčí se k mistrům rubem.
Vlásek smývá z obličeje, pro nějž mistr čistého listu, dává najevo lítost. Krchov.
S nitěmi loutek. Uvidí panáčka a rozesměje se.
Hle, blbeček není blbečkem, když na krávě jede!
Žádné komentáře:
Okomentovat