Výlet

Mám den nezávislosti!

Za několik minutu ponesu na ramenou máry. Nepotrvá to dlouho a vnesu na hřbitov opatrně jakéhosi člověka.

Za mnou jde kůň. Pronikavě zařehtal jakoby v největším strachu.

Koňský dupot.

Na márách leží mladík štíhlé postavy, bez dechu, beze všech známek života.

Mocná prsa se ani nepohla.

Hlava k straně nahnutá nejevila nejmenšího hnutí.

Nad lehkým černým obočím se vypínalo vysoké hladké čelo obklopené havraními kadeřemi vzdor situaci překrásnými!

Nic naplat, mrtev je, mrtev!

Divné myšlenky kolují mou hlavu, tím dívnější, že podobné nikdy jsem neměl!

Špatná výživa činila u něj za života obtížným proces trávení a většinu času trpěl na větry, které vypouštěl do nočního ticha, odpovídaje těmi signály na roztoužené volání milenky.

Zjistilo se o něm po pečlivém vyšetřování, že ubytovával horníky u sebe v domě.

Napřed se myslilo, že je to spiknutí, ale pak se vysvětlilo, že to dělal za peníze. Za těžce vydobyté peníze.

Rozhodně nechtěl převracet stát.

Poslední noc před popravou si nechtěl sednout na mísu.

Zapřísahal se, že to není pro fajnového člověka.

Byl takovej rozmazlenej, že dokonce trval na klozetovém papíře.

Já mu to říkal.

Zhýralci končí vždycky špatně.

Dej mu Pánbůh království nebeské.

Miláček bohů a kam to dotáhl.

Nikam.

Chlastal, smilnil a zavraždili ho, holoubka!