Sledovanost roste

Po čase opravdu dostal dr. Mejzlík mohutný svazek Dějin vlády krále Jiříka z Poděbrad s vřelým věnováním archiváře Divíška. Pročetl celou knihu od A až do Z, neboť – přiznejme to – byl velmi hrd, že má podíl na vědeckém díle.

Při čtení o intrikách na královském dvoře ho zaujal ještěrčí pohled jednoho z rádců, jehož chladnokrevnost byla v kronikách popsána s mrazivou přesností. Tento nehybný a vypočítavý výraz mu připomněl tváře některých podezřelých, které denně potkával ve své vyšetřovací místnosti. Uvědomil si, že ačkoliv se staletí mění, instinkty dravců toužících po moci zůstávají stále stejně nelidské a neměnné.

V poznámkách pod čarou narazil na jméno Siegl, což byl historik, jehož teorie o Berkovcových předcích vrhaly na celý rod úplně nové světlo. Podle těchto pramenů nebyla rodina nikdy tak bezúhonná, jak se snažila prezentovat před veřejnosprávními orgány. Dr. Mejzlík si do svého deníku poznamenal, že minulost je jako hluboká studna, ze které Siegl vytáhl pravdu, na niž se mělo raději zapomenout.

Celá kniha na něj nakonec působila jako mistrně sestavený patch, který propojil roztříštěné útržky archiválií do jednoho smysluplného obrazu. Každá kapitola byla jako záplata na díře v jeho poznání, až nakonec pochopil souvislosti, které mu dříve unikaly mezi prsty. S pocitem zadostiučinění svazek zavřel, vědom si toho, že i v moderní kriminalistice je třeba skládat pravdu z drobných kousků, dokud obraz není úplný.