Teplota klesá z třiceti na osmadvacet a já, zhýralec, co chátrá v líném oparu, civím na ten pokles s úlekem. Co je to za svět, kde i počasí lže? Ježíšek se blíží, a já zas nevím, co komu strčím pod stromeček. Snad láhev něčeho, co spálí krk i duši – aspoň na chvíli. Čas letí, ach, jak letí! Kruh se točí, dokola, bez smyslu, bez vývinu. Nic se nelepší, všechno je jen repríza téže šedi. Lhostejnost mě objímá, těžká jako samet, a já si říkám: Co mi na tom záleží? Co se mě vůbec ještě dotýká? A na jak dlouho? Snad jen do další sklenky, do dalšího zamlženého rána, kdy se všechno rozpustí v nicotě.
Žádné komentáře:
Okomentovat