Kalkulace selhala. Neminuli atmosféru – vrazili do ní plnou silou. Plavidlo proráželo vzdušný obal s burácením, jež drásalo ušní bubínky k prasknutí. Přimáčknuti k odpočívadlům vnímali, jak se tlumiče nárazu mačkají až na dno svých možností. Čelní monitory se zahalily ohnivým závojem a pohasly. Chuchvalec žhavých plynů, narážející na příď, zaplavil venkovní čočky. Brzdný manévr – příliš chabý, příliš pozdní. Navigační prostor naplnil štiplavý odér spálené pryže. Pod náporem zpomalení jim mizelo vidění i sluch – tohle byl jejich konec, ačkoli na to nikdo nemohl ani pomyslet. Chyběly jim síly k prostému nadzvednutí hrudníku, k nasátí dechu, tuto službu za ně vykonávaly do poslední chvíle pracující kyslíkové pulsátory, vhánějící jim vzduch do plic jako do balonků těsně před explozí.
A pak rachot náhle utichl.
Záložní lucerny vyšlehly životem, po šestici z každého boku, zatímco těla posádky se kroutila v křečích. Nad displejem pohonné jednotky planul karmínový alarm, panel sám zborcený a zohýbaný jako měch tahací harmoniky. Úlomky izolační hmoty a roztříštěného plexiskla se s tichým šepotem přelévaly po podlaze. Dunivý rachot ustal, vše nyní naplňoval temný, sílící sykot, pronikající do morku kostí.
Žádné komentáře:
Okomentovat