Býčci

V hlubokém lese, kde se stíny mísí s mlhou, se potáceli dva kluci – Marek (23) a Lukáš (25). Oba byli hubení, s kruhy pod očima a nervózním pohledem, který prozrazoval jejich závislost na pervitinu. Šli lesem, aby našli klid, nebo spíš místo, kde by si mohli dát další dávku bez zvědavých očí. Marek, mladší z nich, měl ještě zbytky naděje, že se z toho jednou dostane. Lukáš už naději neměl – žil jen pro další šluk. Když procházeli mezi stromy, Marek najednou zakopl o něco měkkého. Co to…? zamumlal a podíval se dolů. Ležela tam mrtvola – muž, snad čtyřicátník, s modravou kůží a prázdným pohledem. Oblečení měl potrhané, na krku zaschlou krev. Kurva, Luki, podívej! zavolal Marek, hlasem plným paniky. Lukáš se přitočil, oči rozšířené. To je mrtvej… co s tím? Marek se chytil za vlasy. Nevím, vole! Volat policii? Lukáš se uchechtl, ale byl to nervózní smích. S našima záznamama? A s tím, co máme v kapse? Ne, kámo, to nejde. Stáli tam, zírali na tělo a přemýšleli. Marek navrhl, že by ho mohli zakopat. Nikdo to tady nenajde. Les je velkej. Lukáš váhal, ale nakonec souhlasil. Fajn, ale musíme to udělat rychle, než se setmí. Vzali si větve a začali hrabat mělký hrob. Půda byla tvrdá, plná kořenů, a oni byli slabí, unavení. Po hodině měli jen mělkou jámu. To stačí, prohlásil Lukáš, i když oba věděli, že ne. Tělo do jámy sotva nacpali a přiházeli na něj hlínu a listí. Marek se třásl, nejen zimou. Co když to někdo najde? Lukáš pokrčil rameny. Tak ať. My to nebyli.

Když skončili, sedli si kousek dál na pařez. Lukáš vytáhl skleněnou dýmku a začal připravovat dávku. Na tohle potřebuju zapomenout, řekl. Marek se na něj podíval, ale nakonec si taky vzal šluk. Mlčeli, jen kouř stoupal do chladného vzduchu. Dny plynuly, ale ten nález je změnil. Marek začal mít noční můry, viděl toho muže, jak se zvedá z hrobu. Lukáš se tvářil, že je to jedno, ale byl ještě paranoidnější než dřív. Jednou, o týden později, Marek navrhl, že by se měli přiznat. Nemůžu takhle žít, Luki. Lukáš ho ale umlčel. Drž hubu, nebo skončíme v base. Nakonec se rozhodli, že odjedou. Sebrali, co měli, a zmizeli z města. Les zůstal tichý, ale mrtvola tam ležela dál, jen kousek pod povrchem. Možná ji jednou někdo najde. Možná ne. Marek a Lukáš ale věděli, že ten obraz nikdy nevymažou – ani s další dávkou.