Od útlého věku byl Adam jiný. Zatímco jeho vrstevníci si hráli na hřišti, on trávil čas v zaprášených knihovnách, hltající staré svitky a zakázané texty. Smrt ho fascinovala – ne jako konec, ale jako tajemství, které čeká na odhalení. S každým rokem se jeho posedlost prohlubovala. Zkoumal starověké rituály, učil se jazyky mrtvých civilizací a experimentoval s temnými obřady. V opuštěném domě na okraji města vytvořil své vlastní svatyně, kde se pokoušel proniknout závojem mezi světem živých a říší stínů. První pokus o vyvolání démona skončil neúspěchem – jen šepoty v temnotě a nejasné stíny na stěnách. Ale Adam se nevzdal. Roky praxe, krevní oběti a nekonečné studium ho přivedly k okamžiku, kdy se závoj konečně pohnul. V chladném sklepení, obklopen pentagramy a svícemi, se z temnoty vynořila bytost – vysoká, rohatá, s očima planoucíma jako uhlíky.
"Proč mě voláš, smrtelníku" zazněl hlas, který zněl jako ozvěna tisíců prokletých duší.
Adam se usmál. "Chci poznat, co se skrývá za smrtí. A chci moc."
Démon se zasmál. "Moc vždy něco stojí. Jsi ochoten zaplatit cenu?"
Od té noci už Adama nikdo nikdy neviděl. Ale ve městě se šeptá, že někdy, v hluboké noci, je slyšet jeho hlas – šeptající slova, která lidem mrazí krev v žilách. A v temnotě se občas mihne pár rudě zářících očí.
Žádné komentáře:
Okomentovat