Bylo to přesně sedm minut do půlnoci, když si ke mně na bar v poloprázdné hospodě přisedl kluk, kterému nemohlo být víc než osmnáct. Měl rozcuchané vlasy, sebevědomý úsměv a v očích jiskru člověka, který si o sobě myslí víc, než by měl. "Sedm minut," řekl a ukázal mi na hodinky. "Za tu dobu ti dokážu, že umím okouzlit jakoukoli holku na světě." Povytáhl jsem obočí. "Zajímavé. A co když tě během těch sedmi minut někdo odmítne?" Usmál se. "To se nestane." Mávnul na servírku. Byla to pohledná brunetka, očividně unavená po celém dni, a už předtím nám dvakrát řekla, že zavírají. Kluk se k ní naklonil, oči doširoka otevřené, výraz naprosto soustředěný." Promiň, že tě ještě zdržuju," začal tichým, téměř spikleneckým hlasem. "Ale musím se tě zeptat. Stalo se ti někdy, že jsi potkala někoho a hned věděla, že ho chceš poznat víc?" Servírka se zarazila. "No… asi párkrát?" "A právě teď to cítíš taky, viď?" pousmál se. Otočila oči v sloup. "To vážně zkoušíš na každou holku?" "Jen na ty, které si to zaslouží." Zasmála se. Skutečně se zasmála. A najednou se už nezdála tak unavená." No dobře," řekla. "A co když řeknu, že ne?" Kluk pokrčil rameny. "Pak se omluvím, zaplatím a půjdu. Ale jestli chceš důkaz, že říkáš ne jen naoko, pak mi stačí jedna otázka." "Jaká?" Naklonil se k ní blíž. "Kdybych teď odešel… litovala bys aspoň trochu, že jsme si nepovídali déle?" Na chvíli bylo ticho. Servírka se podívala na mě, jako by očekávala, že se do toho vložím. Ale já jen sledoval. Pak si povzdychla a zakroutila hlavou. "Ty jsi tak otravnej." "Ale?" "A možná trochu okouzlující," připustila. "Ale to ještě nic neznamená." Kluk se podíval na hodinky. "Zbývá mi minuta. Chceš si mě vyzkoušet? Vsadím se, že jestli mi dáš další tři, řekneš mi své číslo." Chvíli váhala, ale pak se zasmála a zavrtěla hlavou. "Neříkám, že bych si s tebou ještě chvíli nepovídala… ale to číslo ti nedám." "Takže poloviční úspěch?" podíval se na mě." Možná spíš částečné odmítnutí." Zamyslel se a pak pokrčil rameny. "No jo, ale na to se historie ptát nebude." Zvedl se, zaplatil a s pobaveným výrazem odešel do noci. Servírka se za ním dívala déle, než by musela. Otočila se ke mně. "Tak co myslíš?" Dopil jsem pivo a usmál se. "Možná měl pravdu. Skoro."
Žádné komentáře:
Okomentovat