V šeru zpustlých zahrad, kde šeříky vadnou, ztichlý vítr nese vzpomínky na slávu dávnou. Mramorové sochy, již bez tváře a jména, stojí jak strážci ztraceného snění bez dna.
Pod rudým nebem, jež bledne v nicotě, tančí stíny minulosti, plné touhy po ztrátě.
Tak plyne čas, jak řeka bez návratu, a já, sám se sebou, v labyrintu bez východu.
Žádné komentáře:
Okomentovat