Byla jednou jedna dívka jménem Ela, která žila v malém městečku obklopeném mlhou a starými domy. Od dětství ji pronásledovaly noční můry – temné stíny, šeptající hlasy a neustálý pocit, že ji něco sleduje. Spánek se stal jejím nepřítelem. Když dospěla, objevila starou lahvičku laudana v otcově lékárně. Kapky opiumového lektvaru jí přinesly klid – poprvé po letech spala bez snů, jen v hluboké, tiché temnotě.
Každou noc si Ela odkapávala pár kapek do vody, její ruce se třásly, ale mysl se uklidňovala. Laudanum se stalo jejím spojencem, jediným způsobem, jak uniknout hrůzám, které ji čekaly ve snech. Ale postupně si všimla, že dny se zamlžují – barvy vybledly, hlasy zněly vzdáleněji a její tělo zesláblo. Lektvar ji zachraňoval před nocí, ale kradl jí den.
Jednoho večera, když si připravovala svou dávku, zaslechla za oknem šepot – stejný, který ji kdysi budil ze snů. Tentokrát byl skutečný. Třesoucí se rukou odložila lahvičku a uvědomila si, že laudanum nejen utišilo její můry, ale i její schopnost jim čelit. Teď, když stály před ní, musela najít sílu bojovat – bez kapek, bez spánku, jen s vlastním odhodláním.
Myslíš toho undergroundového básníka a filozofa? O něm se se dnes můžeme dočíst jen to, že byl agentem StB a nakonec uhořel, když mu při kouření vzplála postel.
OdpovědětVymazatNevím, co tím chceš říct, ale úmyslně jsem oddělil dvě persóny. Zbyňka Fišera, který mnoha lidem ublížil a Bondyho, geniálního básníka a jednu z největších postav našich dějin.
OdpovědětVymazatChtěl jsem říct jen to, že bohužel se o něm teď píše jen negativně a různí historici si na studiu jeho svazků dělají kariéru.
OdpovědětVymazat