Liják a prase v oboře

David sevřel volant tak silně, až mu zbělaly klouby. Déšť bubnoval na kapotu jeho postaršího sedanu a stěrače sotva stíhaly odhrnovat vodu ze skla. Silnice se klikatila mezi stromy a byla kluzká jako led. Možná to byla únava, možná ta jedna sklenička na kuráž, ale když se z mlhy vylouplo tmavé tělo, bylo už pozdě. Rána. Auto se zakymácelo, pneumatiky zaječely a David instinktivně trhl volantem. Bokem vrazil do rezavé brány, která povolila a s rachotem se otevřela do rozlehlé obory. Motor zhasl. Chvíli jen seděl, srdce mu bušilo jako o život. Pak se odvážil pohlédnout přes kapotu. Na zablácené cestě leželo mohutné prase. Bylo velké, tmavé, s proříznutým bokem, z něhož se pomalu rozlévala krev. Nedýchalo. 

"Do prdele…" hlesl. Rychle vystoupil, rozhlédl se. Tma. Nikde nikdo. Možná měl štěstí. Možná... možná by to prostě mohl nechat být a odjet. Ale auto se ne a ne nastartovat. Do háje. Zaslechl zvuk – vzdálené hlasy? Nebo jen vítr? Srdce mu poskočilo. Jestli ho tu někdo najde… Musí se mrtvoly zbavit.

David si olízl rty. Ruce se mu třásly, ale věděl, že musí jednat rychle. Nemohl to tady jen tak nechat. Jestli to prase patřilo někomu z myslivců, mohl by mít sakra velký problém. Dřepl si k tělu zvířete a snažil se ho nadzvednout. Těžké jako kráva. No jasně, co čekal? Napadlo ho, že by ho mohl odtáhnout někam dál do lesa, kde by ho predátoři rozebrali dřív, než ho někdo najde. Jenže když zatáhl za jednu nohu, cosi v těle nepříjemně křuplo a ze smrtelně tiché tmy se ozvalo prask! David se narovnal jako střela. To nebylo prase. Někdo šlápl na větev. Ztuhl, sotva dýchal. Pár metrů od něj se v mlze rýsovala silueta. Tmavá, vysoká, nehybná. 

"Haló?" zkusil opatrně. Nic. Jenže pak se postava pohnula. Kroky, tiché, pomalé. Směřovaly k němu. David ustoupil. Uvnitř něj propukla panika, žaludek se mu sevřel. Možná to byl hajný. Možná nějaký místní. Možná… cokoliv. Ale on tady stál u mrtvého zvířete s autem zabořeným do plotu.

"Já… já to můžu vysvětlit," vyhrkl. Postava se zastavila. A pak… promluvila hlubokým, drsným hlasem:

"To prase je to nejmenší, co jsi tu dneska zabil." David ucítil, jak se mu podlomila kolena.