I ta věčná nenávist je věčnou láskou

"Copak nevěříte, že existuje jen jediná skutečnost a že my jsme jen jejími stíny?" 

"Ne," odpověděl farář Pahýl prostě a klidně, jako člověk, který nemá potřebu velkých gest ani složitých proslovů. "Nevěřím všemu. A už vůbec nevěřím tomu, že by dobro a zlo byly totéž. Kdyby to byla pravda, pak by ani jedno z nich nemělo žádný smysl. Když lidé říkají, že všechno je jedno, obvykle tím myslí, že na ničem nezáleží. Ale já si myslím, že naopak na všem záleží. Na každém skutku, každém rozhodnutí, každé pravdě. A právě proto nevěřím všemu – protože něco je pravdivé a něco není. Něco je dobré a něco zlé. A v tom je celá podstata světa, i víry."

Rumburak na něj hleděl, jako by čekal další vysvětlení, nějaký zásadní argument, kterým by farář Pahýl vyvrátil jeho spletitou filozofii. Ale farář jen pokrčil rameny.

"Víte," dodal po chvíli, "já si myslím, že pravda není kruh, ale cesta. Není to něco, co se točí v nekonečné smyčce, ale něco, co směřuje k cíli. A někdy ta cesta vede přes pochybnosti. Ale věřit všemu? To není víra. To je jen chaos převlečený za moudrost."

Rumburak se zamračil, jako by v jeho slovech hledal chybu. Ale nakonec se odvrátil a mlčky zíral do prázdna. Farář Pahýl se lehce pousmál a tiše odkráčel, nechávaje svého společníka samotného s jeho myšlenkami.