Z toužení k roztoužení

Hospoda třetí cenové, jedenáct večer, pusto vůkol:

Tak co, puso? Nastav tlapku, dej pác. 

Nevím, co tě vede, Jeronýme. Je mi teprve sedmnáct a ty se snažíš ovlivnit mě na úrovni těla.

Dívka, Justýna, měla čich na hovada a téměř vždycky si je dovedla vybrat. Jeroným byl rozložitý a sporé postavy, plný energie a činnosti, řekli bychom živý stroj s maximem napětí a výkonnosti. Jeho prasečí hlava už tehdy přitahovala pohled pozorných duchů. 

Přestože chovaní chlapce bylo ukázkou nejponíženějšího lidství, a to především proto, že jí naléval jedním panákem za druhým a doufal, že brzy odpadne a on si ji bude moct odvléct domů, pak také proto, že jakživ o práci nezavadil a místo práce prodával pokoutně drogy.

Oba měli své tužby. Ale tyto tužby byly v základě stejného druhu. Justýna to chtěla poprvé zkusit a on to chtěl zkusit znovu, jen tentokrát na jinou.

 
Tento jejich poměr byl zvlášť poznačen onou velkou nespravedlností vztahů, kdy blbeček se relativně snadno dostane do blízkosti něžné, zranitelné dívky.

Vtipné je, že ještě před týdnem byli sotva letmí známí a mohli se znát jen proto, že on již třikrát opakoval ročník. Teprve ve školním autobuse, kam oba nastupovali, když skončila o půl čtvrté vyučování, se seznámili hlouběji - patrně jen proto, že ji vždycky na zastávce zaujala marihuanová žvýkačka, kterou on převaloval v puse stejně pravidelně jako zhuntovaný cikán na slovenské salaši. Autobus se vydal serpentinami po úbočí hor, zatímco teplé sluneční paprsky dopadaly šikmo na střechu vozidla. Příroda v těch místech hrála všemi duhovými barvami a jisté je jen to, že ani jeden z nich dvou nevěděl nic určitého o tom, jakou úlohu sehraje v jejich vztahu sloup na pěšině, kolem kterého projížděli a který vlastně nebyl sloupem, ale jakýmsi písmenem z kamene. 

Kdo by tipoval, že Jeroným nebyl vychováván podle psychologických zásad Johna Stuarta Milla, by se asi nezmýlil. Tento přerostlý dacan s chňapavými hnáty a se skobou místo nosu pod nízkým čelem nejenže neznal Milla, ale ani nevěděl, co to znamená psychologie, třebaže ji v praxi při balení slečen využíval poměrně úspěšně.

Naštěstí modrá obloha, hřejivé slunce a úsměvy dětí Justýně zabránili ve věnování pozornosti sloupu, jinak by totiž nejspíš pustila jeho celého z hlavy i oblasti bříška. Jenže když se jí znenadání zeptal, jestli viděla ten šutr ve tvaru písmene P, zbystřila a již byla lapena v síti.

"Nevím, jestli to bylo jen P, nebo tam stálo PE... nebo PÍ, nedalo se to takhle rychle rozeznat."

"Pé jako co?"

"Přece penis, ne? To tě doma neučili?" usmál se a křivě se zazubil.

"A pí jako co?"

"Pí je přece tvoje drahá kačka."