Tedy jak dál? Kudy se vydat, když se rány po rozchodu již zacelily? Cesty nepřítomného jsou dvojího druhu: ty, které proměňují a ty, které vedou do blba.
Udělal jsem si dnes ráno vajíčko na hniličku. Skončilo pěkně měkké, jako vymáchané v Perwollu. Ale tak tomu asi mělo být. Kdybych se nevydal cestou vejce, snad bych se pásl pohledem na barvě vejce, opálené, ohořelé barvě něčeho přešlého a bahnem vypulírovaného. Pomyslel bych tedy na vztah, resp. na vztahy. Místo rozumování nad vztahy, nad jejich zbytečnostmi a hořkou příchutí, jsem si dal s chutí vejce a bylo mi dobře... dobrých patnáct minut.
Kdo si myslí, že pozdě do noci přenocují jen flegmatici, opět by se zmýlil. Toto rozlišení starých Řeků podle převažujících živočišných šťáv, mě nikdy nepřesvědčilo. Soudím, že buď jsi, a to vším, nebo nejsi, opět vším, tedy ničím. Jestli máš flastr feťáka nebo mesiáše, jaký je v tom, pro Ježkovy voči, rozdíl? Ten snad spočívá jen v tvém prožívání. Ale i ono vnímání světa je podřízeno spoustě nepochopitelných předsudků, pro něž nemáme ve světě okolo žádný precedens. Takhle jen kuješ ve výhni nahodilosti, čeho se ti nedostává.
Pro lidi, kteří nikam nezapadají, je obtížné se družit. Nemohou najít kotvu ve společnosti druhých, kteří se jeví jako loutky na provázku a jako ovce, které nemají stání. Otevřít se jen tak někomu je prakticky nemožné, už jen proto, že řeč společná neexistuje.
Počuli sme slovo Pánovo! Vajcia by mali spájať všetkých bez rozdielu!
OdpovědětVymazat