… Z očí mi tečou slzy smíchu, jsem angažovaná, tak nezvykle, nepřirozeně uvědomělá, pro vlast bych se přetrhla… „Taťka není černoch,“ přeruší mě dcera. „Není čelnoušek ani opička,“ přidá se mladší. Muž však dnes vypadá po ránu sklesle. Mezi zuby nerozkousnuté sousto chleba s máslem. Také dětem se to nejspíš zdá. Jsem dost možná trochu mimo.
Zimní kniha o lásce
Žádné komentáře:
Okomentovat