Co je asi trápí?

Cesta blogu je nekonečná, nic nelze odebrat, nic přidat, a přece ji každý měří svým dětským loktem. Tu sice některá přidá, tu odebere, výsledek však vždy je krásný článek jako tento!




Vhrkly mi slzy do očí a srdcem mi projelo sladké uštknutí, když jsem se dověděl, že na mě nezapomínáte...




Tak pamatujte: ani vzdálenost fyzická ani dálka času nás nemůže rozloučit, mé milované čtenářky!