Je to střídmá péče o brýlatého autistu ze strany tatínka s ježkem

hodiny na věží odbývají

protoplazmu člověčenstva

oblévá stíny 

nedaleká herna hostí

výběžky bystrozrakých číšnic

nahoře bez a ještě výš též bez

a pohlcuje slzy a střepiny

hádek vaječných moků

smytých z podtácků

duří to cetkami vysemeňujícími z každého otvoru a její naběhlá mozolnatá jeskyňka křičí

(v píči) extázi

slizovatě se dme nevěrami ženáčů

světélkuje jako vyschlé moře za tmy

krajíc hvězd se belhá od pilíře k pylónu

a skuhrá jako dědeček bez noh

"dvojky, to jsou pořádný dvojky, milostpaní, nechal bych se jimi oslnit"

málo nechybělo a bral by

bral by ji nebýt ona těhotná kmitavým příslibem tatínka

kterého už dávno vzalo gamblerství

v základu bez střechy jen s vyhlídkou z okna na tu 

jeho milou nervózní patetickou na svou žížalu s náramkem a s dvojkami