Je to malér rozměru pakoně

 Jdi a otevři dveře.

Aspoň

průvan

bude.

I kdyby tam nic nebylo, uvidíš zmrzačenou růži pohozenou u kontejneru. Jaká potěcha pro oko. V lístcích jejích odkvétajících, v balónu vzduchu, v pokožce večera uslyšíš ji dýchat z onoho světa už bezmocné něco.

Jako dítě s prvními slůvky na jazyku, s mámou a tátou, kdejaká omšelá babka beroucí si ho k ňadrům... mu říkající, že už tu všechno bylo, ty uslyšíš vzlyky růže, která tam leží jako nepoužitý obal kondomu...

leží tam mdle podle řeky...

svíčičky z nedaleké knajpy posmrkávají.. a v kurníku naproti dupají králíci, dva malí, nezvední

jako sovy si dávají do nosu, a ty, člověk, sůva, s našpicovanýma ušima, jako Midás... vsedáš do bavoráku a jedeš zpátky na ubytovnu, kde si ve výtahu... trošku šáhneš na kačku, jen tolik, abys aspoň něco na chvíli cítila...

na chvíli budeš malou červenou myškou... rvoucí se o jedové jablíčko s červem a pak ručku stáhneš a vlezeš do pokoje, kde chrápe tvůj bývalý na sofa...

tolik ho nesnášíš, ale nemůžeš.. vytáhnout zpod blůzky runu, která by ho poslala do bezživotí