Je to šírání luny

klon, byt, panna, dok, kolt

Nic nenasvědčovalo tomu, že profesor Jiránek si v nejbližší době dojde do kantýny podniku Škrobené obvody na oběd, na pořádnou porcičku čtvrtečního hovězího, jakou by zasluhoval, kdybychom měli posuzovat práci, již odvedl na nejnovějším prototypu multifunkčního umělého organismu, kterému se ve firmě neřekne jinak než krycím názvem klon... Už měsíce se spolu s asistentem Štenclem snažil vyprodukovat vědomí v tomu určené a zajištěné krychlokomoře kvazičástic, tzv. lepronů, a pomocí technologie odpichu ji vštípit rané verzi klona. Nejenže se práce podobala sisyfovské snaze valit kámen na horu, která nejspíš nemá žádný vrchol, ale zároveň vzhledem ke zkostnatělosti orgánů odpovědných za uvedení této převratné metody do výzkumu a posléze snad i někam dál, třeba mezi zákazníky, bylo pro Jiránka svrchovaně nutné pracovat ještě rychleji a kvalitněji, aby mu výzkum s bezvýznamnými díky nezrušili, a tak se stalo doslova zákrokem shůry, že se zrovna včera povedl průlom. Byl v dobré a mírně potrhlé náladě, asi jako by se překotně nalokal několika skleniček svého obligátního Veltlínu, když do místnosti vběhlo mladé, asi devatenáctileté stvoření, žabka, která ovšem vyrostla ze střevíčků a byla již dostatečně dobře stavěná na to, aby zakládala a budovala hnízdo s nějakým svým potenciálním partnerem, mužem hodným této dívky. Stvoření s náušnicí ve tvaru kaktusu bylo značně bledé ve tváři a jediný pohled do jejích vždy klidných a azurových očí nedal panu profesoru na výběr, než aby zaujal naprosto zmatečný a poplašený výraz. 
"Co se stalo, Katko?" vyděšeně ze sebe vypravil. 

"Pane," koktala, "pane, myslím, že máme problém."

Štencl chvatně přisunul k dívce otevřenou láhev šampaňského a nalil ji do hluboké orientální dížky hladinku, když dívka začala vypravovat naprosto nepravděpodobnou historii. Stalo se to právě před osmi minutami. Do Škrobených obvodů vniklo komando řízené šíleným granátníkem Jónem, a požadovalo, aby okamžitě před něj přivedli ředitelku firmy. Ta, když uslyšela z rádia, co bylo řečeno a když uviděla na kamerách kamrlíku, co se děje, přirozeně se zabarikádovala a protože měla kancelář v nedobytném sejfu, nečekala, že motivovaný granátník ji zahrne sprškou protitankových střel a že obyčejný trezor zvící slona po malé chvilce vzdorování odpadl. Jón pak promlouval k vystrašené ředitelce, prohodil asi tak zrovna pouhých několik úsečných příkazů a vzdaloval se k východu. Když komando vyšlo z budovy, spustil se alarm tak hlasitý, že málem vzbudil kojence v bytu protějšího paneláku a zaručeně vyrušilo chlápka o pár poschodí níže zvracejícího za plentou.

Ředitelka byla asi osmačtyřicetiletá silně obrýlená žena, tvarů mohutných, celá oblečená v norčím kožichu. Z jejího záhybu táhl parfém tak pronikavý, vonící po vetiveru, že nebýt situace tak kromobyčejně vážná, byla by se Katka asi dávivě zakuckala a nebyl by to příjemný kuckot. Ta ještě dlouho nevěděla, že ve svém mládí pracovala jako modistka a že pro ni tedy nebylo nikterak neobvyklé se potýkat s různými doplňky šatů či těl. Ještě jako cudnou pannu si ji vyhlídl bohatý průmyslník, jenž s ní posléze po ne úplně legitimní svatbě v záchvatu trudnomyslnosti zplodil po řadě pět dětí, jež všechny v mladém věku pohynuly. To z ní učinilo zatrpklou a úzkoprsou velitelku své malé korouhvičky.

Okamžitě vyzvala Katku, ať sežene profesora Jiránka a pod pohrůžkou vyhazovu nechť se k ní neprodleně dostaví, že Jón obsadil už prostory rozhlasu a svatovítského chrámu, a taky že se chystá vyjet do vltavských doků a kaskád, aby ovládal i plochu vodní a podvodní a že hodlá rozpoutat puč, aby jen se dostal do bludiště kobek, které střežily klona a jeho současné pofidérní provedení. Pokud prý mu nevydá plány na redistribuci klona mírově a do dvou hodin, jeho Pražané už mu porozumí, dokonce možná zasáhne mnichovskou telekomunikační věž.