Může se říct, že krásy cizích krajin pro nás nabývají nesmazatelné obrysy až v okamžiku, kdy se v nich stane něco, co námi otřese. Já teprve včera poznal, že miluji jednu mexickou dívku, není to ona fatální láska jako k Osudové, ani bych ji nemohl přirovnat k žádné jiné dívce, jež se objevily ve vichru mého žití. I když jsem samozřejmě pociťoval zamilovanost už dlouho, teprve včera dostaly symptomy ten správný směr. Nebudu vyjevovat události, neboť nejsme tu v kronice zajíčka. Jen by se slušelo poznamenat, že pocit to byl opravdu hezký, takový nabíjející a zahřál mě všude, kam dosahují nervové synapse, alespoň ty, co jdou pod kůži.
Žádné komentáře:
Okomentovat