Zrovna jsem dokoukal film Uprchlík z devadesátého třetího. Pamatuji si, jak jsem ho sledoval tak ve třinácti. Harrison Ford i Tommy Lee Jones byli na vrcholu sil a z filmu číší jakási maskulinní síla. Rád bych si představoval, že by i v dnešních časech bylo možno takto chytlavě, dráždivě a tvrdošíjně unikat spravedlnosti, ale nějak mi k tomu chybí představivost. Zvlášť, když vidím, co se děje tady v Chicagu. V baru, kam se občas vydávám se trochu vylít, někdo našil pár šlupek do oken z automatické zbraně. Když měli zavřeno. Sjelo se pár autíček se sirénami, chvíli se postávalo, diskutovalo, shromažďovaly se náboje, aby se pak zašlo do nedaleké mexické restaurace na obligátní ústřicový hod. Samozřejmě jsou naproti na rohu kamery, ale co z toho. Auto je beztak kradené, poznávací značka falešná. Jsme ve městě, kde si každý zmrd dělá, co se mu zlíbí a jisté je jen to, že mu to téměř vždy projde. Tady mizí nezištnost. Matně se tu rýsuje démon, každý na svou pěst. Bezoké já tu vyje, hledá, hmatá a hlodá. V této propasti je kriminální inferno až příliš patrné.
Žádné komentáře:
Okomentovat