Řeknu-li vůbec ne, bude to znít poněkud zhýrale, řeknu-li, že to bylo zvláštní, bude to hrubost...
Naděje v jeho srdci klesla na bod mrazu. Adéla měla v pokoji rozsvíceno. Ve tři ráno. To mohlo znamenat jediné. Pozvala si šamstra k sobě do bejváku.
Této skutečnosti předcházela jiná, přímo série jiných. Nechal si kvůli ní narůst plnovous. A věřte mi, že je to opravdu utrpení, vypadá-li člověk, jako by jeho křestní jméno bylo Ježíš.
Nechal si ty pitomé fousy a ona roztahuje nohy někomu jinému, beztak zajíčkovi, holobrádkovi.
Ta nepříjemná věc záležela také v tom, že byla úžasnou hospodyní. Nejen krásná, ale i schopná, to ho drtilo asi nejvíc.
Jemně jí nabídl manželství, ale odmítla ho. Upřímně mu neřekla proč, jen narážela na jeho buranské způsoby, nespolehlivost atd.
Zúžily se jí zorničky, když skončila.
První rok byla jako něžné útlé výhonky, druhý rok rostl jejich vztah jako z vody... a třetí rok, třetí rok spolu nedoklepou. Nasrat! Zabít. Nechce být ponížen touto káčou. Nestojí za to, aby se kvůli ní trápil...
Žádné komentáře:
Okomentovat