Zachtělo se mi snít... a snil jsem si takhle v REM fázi... a co vylezlo, bylo nechutnější, než co leze z tlamy paviánovi po pořádném grknutí. Prostě se mi zdálo, že jsem uprostřed potopy. Rozumějte, já nikdy potopu nezažil, jako že jasně, záplavy jsem zažil, chodil jsem jak kluk k řece, co se vylévala z břehů a kbelíkem z ní nabíral vodu a vylíval jí na chodník za hrází. Ale opravdickou - třeba biblickou potopu, tu jsem nezažil. A jak se mi tak zdálo, že se topím, v uších mi hučí síla příboje během gigantických bouří, které převalují vlny přes vlnolamy zvící deseti sáhů a tak. No, ale pořád se nic neděje, kromě toho, že umírám, resp. jakoby bojuji o život s živlem, že prostě polykám vodu, bublinky zaplňují plíce, když tu.. se cosi zlomí a já přestanu se dusit. Mám totiž žábry a plíce ze mě vyplavou coby vlněný šál rozvrásněný jako rozmístění kluků s hokejkami na ledě od dejme tomu támhleté skalky, na povrch. Rozumějte, sám nejsem nijak hluboko pod vodou, spíš u hladiny. Takže vidím ty hnusné, vyhulené a černé, kořalečnické plíce, jak ode mne odplouvají, aniž by mi to působilo sebemenší strázeň a odpor.
A pak střih.
Ležím v postýlce vedle nějaké umělecky křehké krasotinky. Teda když jsem se s ní naposledy potkal, horovala pro umělecky rozcuchané účesy. Teď však její vlasy, obarvené skoro na sytou modř, byly vyčesány vzhůru do záplavy poněkud umělých kudrlinek ve stylu "křehká šlapka". Tento efekt se končil u jejího gazelího krčku, zbytek jejího stylu se dal nazvat volný, postelový styl praktický pro mladé kočičky, které si šetří na školu mezinárodního obchodu.
Po Stuprumovi potopa. :-)
OdpovědětVymazat