Je to žalud nemytý

Jack Unterweger, to je jméno, při kterém se každému znalci vražd nutně postaví prapor do pozoru. Když skončil s prostitutkami, šel si povraždit na výletě po Praze. Ale však co... Lidi. Nic to nevydrží. Kdyby se nemnožili jak nějací pošahaní králíci na farmě šíleného klauna, už by dávno žádní nežili. Poté, co Blanka skončila s úsměvem od ucha k uchu poblíž popelnice, šel tento ohleduplný, takřka taktní zabiják dál a hbitě pracoval, aby dosáhl úspěchu a mohl se ve vězení, kde seděl mnohokrát, pyšnit určitými zásluhami.

Jack vůbec nevypadal špatně, měl hezké vlasy, oči, úsměv, byl to vlastně charismatický zabiják. Na první pohled vypadal jak prodavač pojištění. Měl sotva čtyřicet a za sebou už malý hřbitov.

Co se týče způsobu, jakým své oběti porcoval, vůbec nebyl tak obyčejný, jak ho vyšetřovatelé stavěli. Když se Jack rozhněval, dokázal ženy, oběti jeho hněvu, doslova hodiny trápit, než ukončil jejich strastiplnou pouť. Hovořil k nim tehdy o přísném trestu, který je stihne, když jen ceknou... a poskakovalo mu při tom obočí, jako by byl nervózní. Utrousil často jejích jméno, jakoby namátkou, aby si vzpomněly, kým byly, než se ocitly ve stejné místnosti s ním....

Jak jsem již řekl, v Čechách spáchal svou nejchytřejší a nejoriginálnější vraždu. Dívka, která byla vyvolena, vypadala, když ji našli činitelé, jako nějaká houba, tak byla napuchlá a jakoby nalitá. Navíc všichni policajti tehdy tvrdili, že vypadala, jako by byla kalcifikovaná...

Dokázal zvápenatět i dívku, jež byla zaživa již tak dost plná vápníků, plná vitamínů a minerálů. Jenže ve společnosti byla nadpočetná, tedy musela z kola ven.