Je to velká přehlídka stínů

Kdo by nepochopil, o co jde v těchto do jednoho spoje zabředlých nadpisech, upozorňuju, že kdo by to nevěděl, český gigant spisování Hašek letos oslavuje post portem století od existence, od skončené jako, je to jasné. Takže to jsem si jako dovolil vyjádřit mu kompletně plný rok podpory a taky trochu jako jít s ním trochu do paktu. Nehodlám se samozřejmě pokoušet o Haškův styl, to by bylo moc troufalé a určitě by to nepřineslo dobrotu (již na hony cítím stovky komentářů plných břitkých hejtů), ale úplně klidně si lajznu stupruma mírně opepřeného Jaroslavovým černým humorem, satirou a suchými, dneska již klasickými šibenicemi vět, díky kterým můžeme být rádi, že se kdy k psaní dostal. A když se jako hodně zadaří, tak taky jako třeba reminiscencemi na jeho styl, parafrázemi na některé jeho nejznámější povídky, snaha trošku spadnout hlouběji, než kam to dotahoval, než kam to mohl dotahovat sám Hašek, vezmeme-li v úvahu historické okolnosti, za kterých žil a což teď trochu víc mluví pro mě, dotahovat tam, kde to je v době disko-krypto-digitální, v éře cool děcek daleko, daleko schůdnější. Samozřejmě to je stále (i přes zjednodušení) mimořádně nesnadná práce, imitovat mistra svého řemesla, která bude vyžadovat značné úsilí, mnohem větší než obvykle při blogování vyvíjím, ale nějak se to snad (nebo teda věřím, že určitě) poddá. Ostatně měl jsem ho vždycky ve značné vážnosti, charakterů jeho zrna je vždycky míň než literárních géniů...