Včera odjela do Boleslavi, kde se měla setkat se svým přítelem. Byla mírně konsternovaná, když usínala v kupé. Dověděla se totiž, že všechny zprávy, které zaslechla od kamarádek, které teď byly nepředstavitelně vzdálené, jsou založeny na pravdě. A teď, jak se přibližovala k městu, kde to mezi nimi všecko začalo, začínaly se stávat smrtelně skutečnými.
Jeji klub Kuba nebyl žádný prosťáček, vyučoval na výšce Umělá hnojiva a protože byl skoro už docent, vydělával pořádné prachy. Navíc s obličejem, který měl, si nemusel dělat starost o to, že by jej dívky ignorovaly. Nemusel se nijak snažit a zvládl by přebrat všem svým kolegům jejich ženy. Ale on místo toho hořel chorou láskou jen pro ni.
"Ty mi nedáš pokoj, šídlo?" netrpělivě poposedla směrem k němu, když ji na židličce v hospodě nebezpečně ošahával místečko kolem stehen.
"Promiňte, že ruším," ozvalo se od dveří, když vstoupila barmanka, která byla překvapena tím, co vidí. Polonahá slečna, která se snaží si svléct zbytek kalhot, je ohmatávána starším pánem. V tu ránu oba ztuhli, seděli nehybně a snažili se pochopit, jak je možné, že zapomněli na obsluhu.
Upřela na něj pohled svých modrých očí, když se tamta vzdálila.
"Můj pane, co kdybys mi řekl, co se mnou hodláš udělat? V tuto noční a už skoro ranní hodinu? Možná bychom měli místo číšky vína jít do hajan?"
"Protože vím, jak pevný vztah tě ke mně poutá, nebudu tě zarmucovat. Vypijeme posledních pár číší a zvedneme se."
Měsíc za oknem zmizel za mraky, bylo již pozdě.
Žádné komentáře:
Okomentovat