Zrovna jsme zaparkovali. Vyhlíželo to ve městě jako ve filmu. Se zápletkou zajímavou asi tak jako ulomený nehet. Deset tisíc osvětlených oken, nad nimiž se blyštěly hvězdy a držely se v úctyhodné vzdálenosti od nás.
Nějaký párek postával u vchodu do bistra. Zrovna čuměli do výlohy.
Když jste otočili hlavu o šedesát stupňů, viděli jste 87 87. Nic víc. Neonové reflektory se zařezávaly do noci, jako by byly vyřezány rydlem.
Mokrý asfalt po noci deště. Rozestavěné vozy v obdelnících vyznačených bílými čarami.
Téměř se ve mně nepohnul jediný sval, jak jsem kráčel tam, kde už mnohokrát. Do baru se vcházelo jediným vchodem. Bylo tam šero a ticho. Barmanka vyšla z dámské toalety, ještě si domalovávala rty a bzučíc si nějakou písničku, zamířila k baru. Měla na sobě tolik šatstva, co by se přikrylo párátkem na zuby.
Zabořil jsem se do sedačky vycpané prachovým peřím.. skleničky jemně cinkaly. Někdo si tam šeptal.. o věcech, o kterých se v takových barech šeptá.
Žádné komentáře:
Okomentovat