Já, asi jako všichni vyznavači náboženství s jakousi slepotou a dvojakostí tvrdošíjně odlučuji Boha od všeho zla, od všech omylů a běd, zatímco současně pokládám za danou věc, že má nad vším svrchovanou moc. Hledám něco jiného — nějakou zlomyslnou, zrádnou, klamnou sílu, která přes boží vševědoucnost a všemohoucnost přece jen podvádí a zrazuje — a nalézám ji v chybách a zvrácenostech lidského srdce, jež Bůh stvořil, nad nímž však nemá vládu, protože ji nechce mít. Umřela královna britská, to je neoddiskutovatelné. Tady ale nevíte něco důležitého. Byla totiž i mou královnou. Královnou mého srdce. Toto srdce, jakkoliv je prchlivé, smyslné a zrádné, není srdce zlé, ba zlomyslné. Ovšemže, ono není zlé, avšak tu ránu, jíž mi zasadil Bůh přímo do solaru tím, že usmrtil tuto mimořádnou slečnu, přímo v této ďábelské době, kdy se síly zly srocují na parcelách nukleárních elektráren, nedokážu svým chabým rozoumkem pochopit, ba ji ani pochopit nechci. Považte, jaká to byla dívka. Přežila 14 předsedů vlády usilujících špinavýma pazourama o její trůn, dokonce i prince tyrana Filipa, jejího manžela, se kterým od třinácti let udržovala nečisté vztahy, nejdřív pomocí dopisů, později pomocí podvazků.
Žádné komentáře:
Okomentovat