Pravděpodobně číšnice

Od okamžiku, kdy jsem se dostal pod pantofel, jsem neviděl východisko, kterými by se můj život mohl ubírat, a taky tím směrem, kde mi kázala se pohybovat, se mi našlapovalo nadmíru nepříjemně. Naštěstí Jitka byla slušně placená fotomodelka. Měl jsem s ní tedy o živobytí vystaráno. Coural jsem se s ní po přehlídkových molech a popíjel drahá šampaňská na večírkách zasvěcených novým modelům sexy negližé. Ostatně Jitka se nenarodila jako princezna, spíš měla dětství jako princezna na hrášku. Rodiče jí odložili, když jí bylo osm měsíců. A jak rostla a chodila z jednoho děcáku do druhého, napadlo ji, že by se při tom procesu dospívání mohla rozvalovat v postelích pětihvězdičkových hotelů a chodit plavat do nejluxusnějších bazénů umístěných na střechách věžáků. Když mi přiznala, kým byla, než se dostala na obálku časopisu, málem jsem vyplakal všechny slzy, a to nebyly ani krokodýlí. 

Jednou, ve středu osmého listopadu to bylo, jsme se brutálně pohádali. Házel jsem po ní porcelánovými soškami, myslím, že žabkou a slonem. Schytala to do prsou, do ramene, atd. Otekla na těch místech a týden se nemohla nechat fotit. Vyčítala mi to až do konce našeho vztahu. Vmetla mi do tváře, že jsem jako bůh křesťanů tyran, který požaduje poslušnost a oběti a že jsem násilník, který žárlí na jiné bohy... a já ji v okamžité improvizaci přirovnal k bohyni - mrzačce, která vždycky chce ví, než může mít a sama si to ani neuvědomuje. Která sestrojila hodiny, ale ne čas, jenž by byl jimi odměřovaný. Struktury a mechanismy, které měly sloužit k jistým účelům, ale ony ty účely přerostly a zradily je. Nevěděla, co na to říct, tak mlčela, ale bylo mi jasné, že ji to ťalo do živého. Naučil jsem se s ní prostě pohrdat podstatou toho, co mne tvořilo. A nebyla to temnota jako u ní, ba ne...