Největší z lidí

Seděl jsme u stolu, vejral jsem na ni, mírně v náladě. U ní po úsměvu ani stopy. Drhla silnou špínu na hrncích octem... její záda prozrazovala vyburcovanou, leč potlačovanou zlost.
"Mě si měl dávno před ní. Jsem horší?"

Jsi starší, ale to jsem jí neřekl.

"Už s tím přestanu."

"To bys měl," špitla.

Vstal jsem, přistoupil k ní, chtěl jsem jí políbit na čelo. Ústa měla škaredá, jazyk černý snad od kofoly... byla hnusná jako nikdy. Zbledla. Zaprosila očima.

"Nalej mi ještě," řekl jsem místo polibku.

"Jenom když mi slíbíš, že už budeš sekat latinu."

"Tak jo."

Nalila mi. Chvilku jsem vstoje mlčky pil. Dívala se na mě pátravě.

"Kdy jsem tě přestala zajímat?"

"Co? Furt mě zajímáš. Jsi zajímavá figura."

"Víš, jak to myslím... Proč se mnou už neobcuješ? O tu druhou ses staral i po tom, co porodila toho... bastarda."

"Nezajímalo tě to před lety, tak proč se ptáš teď? Kdy na tom už absolutně nezáleží."

"Jak umřela?"

"Na mord, na co asi. Já v tom prsty nemám, jestli to chceš vědět..."

"Našli ji prý v dřevěné boudě, někde na nábřeží?"

"Nechci o tom mluvit. Ale bylo jasné už od pohledu, že tam někomu roztahovala nohy. A ten někdo se jí odvděčil. Našli ji, jak tam v té špíně ležela zkroucená jak odradek, bez očí, s ústy bez zubů. Pak jí řezal krk, ale hlavu už ji ušmiknout neuměl."

O pět hodin později jsme se s mou milenkou, nikoliv přítelkyní Janou pohybovali chmurným městem. A jak jsme tak s obdivem hleděli na kresbu ulic a na temný šat kopců kolem dokola, město mi náhle připadalo, ačkoli bylo tak plné lidí, jako uschlá rostlina s useknutými kořeny... taky jsem jí to řekl. "Je to mrtvá kytka, puso, nemyslíš?" Neodpověděla, jen odfoukla kouř z cigarety.

Nebyla překvapená mými přirovnáními, znala je až moc dobře... její ňadra totiž taky byly uschlé kytky... kůzlatka s prasečími rypáky atd. Říkal jsem jí to pořád, až jsem se divil, že už dávno neodešla. Ale ne, byla na mně závislá. Měl jsem štěstí, protože v posteli pořád podávala stabilně nejlepší výkony.






Jinak György Cziffra má rovných sto. Šmitec.