Něco mezi dávením a řvaním

Věnováno zrzavé víle

Najednou, aniž bych postřehl, odkud se vzala, byla její ruka opět nebezpečně blízko mého zipsu. Probral jsem se z delíria na lavičce, avšak ona byla oděná stejně jako tehdy, když jsem odpadl - jen do bílé spodní košile. Držela v rukou nápadnou, penisovitě podlouhlou láhev Angostury a seděla půlkou půlky na větvi, jejíž sotva rozvité lístky už uvadaly. Kejtý se starostlivě dívala našim směrem od skupinky trsů a i když byla dostatečně mokrá ze slejváku, který začal, když jsem odpadl, počínala si zcela profesionálně. Obhlížela situaci naší i za našimi zády a vypadala, že ji už vůbec nic nepřekvapí. Moje čerstvě zaslíbená si však ničeho nevšímala a zdálo se, že je taky dobře mimo, když tu najednou před námi běhaly, tančily a skákaly skoro nahé všechny její kámošky, s prsy přilepenými k košilkám. Divoce i křepce, zmámeně i soustředěně povykovaly a pištěly jako krysy lapené do úzkých, ale zároveň tak nějak dojemně, takže mě jejich roj mírně zmátořil. Náhle se ze stínu vynořila Kejtý a šla směrem pryč od nás. Její klenuté hrudi, mírně vystouplého břicha a hlavně oblých stehen a kulaté zadnice jsem si nemohl nevšimnout. Byla učiněná větroplaška, scházela se s milenci na mezích i v úvalech a kdykoliv před ní někdo vyslovil romantické slovo "poměr", zazubila se až k uchu.

Netušil jsem, čemu vděčím za tak štědrý dar od Nejvyššího, ale byl jsem za něj vděčný. Být vykonavatelem rituálu Buřtu není jen tak. Podíval jsem se na čerstvě zaslíbenou. Byla stejně svěží jako kdysi před léty. Měl jsem ten večer, první večer, kdy jsme se konečně po letech chatovaní setkali, oči jen pro ni a ani tučná hotovost by mě nepřiměla vyjít si do temného lesíku s některou z jejích kámošek.


Konečně jsem trochu popadl dech a zvedl se do sedu... spojil jsem si dva přetržené konce příběhu. Někdo mi nalil do grogu drogu, jež mě uspala, sám bych nikdy po dvou skleničkách neztratil vědomí. Zaváhal jsem, kdo mohl být ten oportunista. Nejbližší dívka z kruhu, který se nyní spojil, měla na hlavě korunku a zdálo se, jako by byla chromá nebo měla aspoň jednu křivou nohu. Taky zapomněla, že je třeba v běhu a skoku dýchat, takže její pleť byla nyní celá zrůžovělá - až červená. Usmála se panensky a přistoupila blíže, pak si klekla k mým nohám. Její plíce neměly objem jako ty Kejtýiny, ale pořád byly větší a dráždivější než plíce průměrné patnáctileté, menstruující dívky.







Chvíli se na mě upřeně dívala, pak si šáhla do záňadří, kde měla schovanou píšťalku na provázku a mělce zapískala... v tu ránu dívky ustaly, sedly si s žuchnutím do trávy a ona se začala dobývat do zipsu. Moje zaslíbená věděla, oč v rituálu jde a popíjela z flašky Angosturu. Já už ho prováděl několik let, takže jsem měl rovněž představu. Hleděl jsem ve vzrůstající tmě na ty oči, které sršely mladickým nadšením. Občas jsem ji pleskl přes tváře, a plesklo to lehounce, tak lehce, jako když se myš otře o kámen. Vycákal jsem se asi po pěti minutách a v tu chvíli tu skončilo. Dívky se promísily, skočily znovu do kola a po dvou otáčkách se rozprchly do lesa. Zvedl jsem hlavu a uviděl, že Kejtý přicházela sebejistým krokem k nám. Vracela se bůhvíodkud. V pološeru byla podobna bílému plamínku, který zhasíná a rozsvěcí se sám od sebe.




Vzal jsem zaslíbenou kolem ramen a pomalu jsme postupovali dále po cestičce vybělené měsíčním světlem. Vyšli jsme zpod vrb a houštím se ubírali rovnou tam, kde nás to vábilo - do rybníka, ani jsme se nenadáli, jak je ledový. Bez zaváhání, bez ohlédnutí jsme vešli v chladivou tůň. Zcela nečekaně se ke mně přivinula a políbila mě na rty. Její křehké prsty zábly jako smrt, když se mě dotkla zboku na krku.