Chci říct jen to, že jsem neměl volbu. Nikdo ji nemá.

Byl jsem kdysi jako nějaký zasraný hastrman. Cítil jsem, že lidé mě vnímají jako někoho, kdo není v jejich kraji vítán. Byl jsem pro ně za škodnou. Jako bych v zubech drtil nejlepší kapry a hltal jejich růžové, bahnem nasládlé maso, hladově srkal tu nakyslou krev a usmíval se pod fusiska... Vše se změnilo ve chvíli, kdy jsem přistoupil na změnu pohlaví. Už žádné nenávistné komentáře, potměšilé uchichtnutí ani otevřené rány pěstí. Lidé pochopili, že tím, že jsem se stal ženou, nemusím už nikomu dokazovat, co dokazují jen muži - převahu, agresivitu, tyranii. Mohl jsem nyní spokojeně kráčet po ulici a vystavovat úžasná prsa slunečnímu svitu tak přirozeně, jako to dělají některé samičky hierranských vlkopsů.

Za vašich babiček se ještě nosily kalhoty do zvonu.. různé pomády do vlasů. Dívky neznaly tanga, chlapci bombarďáky. Udělal jsem se ženou, jak to bylo právě v módě v šedesátých letech: nosila se nespoutanost těla i myšlenek. Však si vzpomeňte na Beatles, na mandelinku bramborovou, na Woodstock... a hle, udělal jsem terno, díru do světa. Stal jsem se naprosto cool, nikdo mi už nevstupuje do cesty, každý se hledí ztratit, když se před ním zjevím.