V pozdně osamělé ulici

 Nic jí nevycházelo podle představ. Se Zbyňkem už si neužívala. Byla jako královna v tichém domě hrůzy. Zamčená za třemi zámky, neustále ve stresu a po nocích popíjela bílé víno u televize, protože neměla sílu dělat nic zajímavějšího. Doufala, že ji nějaký junák vysvobodí z tohoto nedobrovolného věznění, ačkoliv už o tom pochybovala. Měla dvacet čtyři - v tom věku se její kámošky už dávno vdaly a začaly rodit děti. Ona jen seděla u dalšího dílu Doktora House a popíjela ten zničující Tramín. 

Neměla se tehdy nechat přesvědčit. Měla jít o dům dál, ne se vzdát nějakému Zbyňkovi. Zpočátku vypadal v pohodě, měl vlastní barák a slušně rozjetou hospodu. Jenže netrvalo dlouho a pochopila, že Zbyňka daleko víc zajímají kámoši, motorky a jachta a ona sloužila jen jako doplňek, se kterým se může ukazovat ve společnosti.

Kdyby byla trochu víc splachovací, proplakala by celé dny, slzy by zármutek z ukřivdění roznesly do příslušných kanálů. Jenže ona byla hrdá, a proto se v ní začala vzbouzet nenávist. Plánovala, že jej zabije. Smyslné dívky toto dělají. Často ani neutíkají s milenci, ale jdou samy, jako na vzdor.. a pak po zbytek svých dní plánují, jak zničí to lůno hnusu, se kterým musely po nějakou dobu žít.