Pálilo ji u pahorku

Nesnášela, když se jí dotýkal tou nechutnou rukou, kterou se dotýkal vlasů té druhé. Byli spolu už dva roky, ale posledních 16 měsíců pro ni bylo strašných. Nedokázala z hlavy vypustit tu chvíli, kdy ho načapala, jak se líbá s Kamilou, její vlastní sestřenicí. Kamilka byla šestnáctiletá, nesmírně usměvavá a přítulná slečna, která studovala zahradnickou školu a on koneckonců měl jen o deset let víc. Měl stále nárok na to si užívat poupat mládí. Ale ona nemohla pochopit, jak jí to mohl udělat. Myslela, že má zcela jinou povahu. Že spolu postaví domek, porodí dítě (to musí zvládnout sama) a zařídí si fajnový život. Netušila, že Patrik je prohnilý od ocasu ke kosti a že jí takhle vrazí damascénskou broušenou ocel rovnou do útrob.

Procházeli se jednoho odpoledne po lese. A mezi stromy na pečlivě zastřiženými trávníku zahlédli jakýsi zámeček... Lovecký nebo milostný letohrádek z minulých dob. Rozeznali již z dálky věžičky, nosné klenutí atp., něčeho, co připomínalo zámeček a natěšeni šli mu vstříc, neboť pro ně, pro pár, který slavil zasnoubení, není nic hezčího než kde mít složit údy po náročné štrece.. Snad byl ze sedmnáctého, snad z osmnáctého století, každopádně byl starý a je oba svorně napadlo, že by tam mohli nahlédnout.

Každý by se na jejich místě zastavil a řekl by: ách. 

Byli teď blíže. A již rozeznávali přes stylová okna stěny plné knih. Tento byt a tento dům patřili někomu velmi vznešenému. Sítnice jejich oka se naplňovala rostoucím spěchem. Upoutala jejich pozornost, aby se na něj doslova upřela... a přeskakovala pak na další a další jednotlivosti, které v tomto pozoruhodném zámku tak bili do očí... člověk, který tam žil, mohl dělat jediné - nic. Protože člověk, který něco dělá, pravidelně, jako mraveneček, docílí vyššího svalového výkonu, než je výkon vzpěrače, který jednou za den zvedne dvě stě nebo tři sta na mrtvém tahu. Drobná všední práce přivede na svět ve svém společenském souhrnu mnohem víc energie než hrdinské činy.

To je ale fuk, důležité je, co ten slavný páreček dělal. Přišel blíž, otevřel dvířka a... světě, div se, bylo to tam krásné. Předsíň byla pohádková. Monika ale pořád nebyla naladěná na lásku. Bylo to tak: Patrik přišel asi před dvěma týdny domů tak, že byl úplně zřízen. Sešrotován, opil na kvadrát. Šaty na něm visela v cárech, měl i maličko rozbitou hlavu. Monika nechápala. Mají se přece již brzy ženit. Přiznal jí se slzami v očích, když leželi v posteli, že si ve stavu slabosti přivodil... milenku.  Udělala mu vášnivý výstup. Od té doby, čert už s Kamilkou, na tu zapomněla, ta ostatně teď studovala na Sorbonně, jí bylo mdlo. Ale tady ta nová, ta jí hnětla, nemohla na ní přestat myslet.

Scéna se změnila, vyšli ven na balkón. Viděli mnoho, celou širou krajinu, co se prostírala kolem hory Ostaše. Představovali si, co by se dělo, kdyby vyšplhali na nějaký skalní výčnělek... třeba by ji začalo pálit u pahorku... objímali se, smáli, snili. Proto neviděli vetřelce, který se přiblížil k ním zadem, když koukali na přírodu. Udeřil těžkým předmětem Patrika do týla tak, že ztratil rovnováhu, klesl a i když se otočil a snažil se vstát, sápat na útočníka a drápat do očí, za chvíli ztratil vědomí za vydatné pomoci bušení stále se zvětšujících pěstí. Monika nejdřív křičela, pak se začala bát, pak už nedutala.