Z nosu mu teče krev, musí ale myslet jenom na ni

Vzdálenosti se ztrácely a svět se začal vybarvovat do barvy ožralců - do šedi holubího trusu. Příhodná doba, abych vyrazil do nové hospody, vrtalo mi hlavou. Jenže jsem si nemohl upamatovat, jak se odtamaď vylézá, kde je požehnaný exit. S velkým nasazením jsem se vybelhal, až se mi rozsvítilo, nejdřív ale jsem vykonal potřebu, ledviny nestíhají filtrovat, marná sláva, věk a kondice, a pak jsem ještě políbil vzdušným polibkem barmanku. Měla v nose pyramidu a v klopě odznak svého cechu, baru na růžku. Na mě trochu moc mladá, ale co je vlastně mládí v případě prciny? Čím mladší, tím víc šťáv v ní proudí, ergo spolehlivější jsou. Navíc vás jejich životy nedokážou pořádně zranit, když jim otevřete srdce, protože ještě nestihly dojít až na kraj marnosti!

Měl jsem takového kolegu. Moc dlouho nežil, cca 27 a čtvrt, protože myslel, že je to přeceňovaná disciplína a protože se asi poučil, že existují tři věci a nic víc: dech života, rozkoš, tma. Ale byla s ním prdel. Věčně se svinstvem v žíle a nějakou trapnou maximou v ústech! Marek se jmenoval.