Smích děvčátka

Dech je vanutí, flatus, hrůzy: unáší do nebytí. To vanutí je hluché, i my jsme v něm hluší. Možná je nemůžeme slyšet. Ale němé není. Snad proto vaše holky chtějí každý měsíc nové šaty a telefony. Jsou od přirozenosti flatické. A nebo taky kruté. Protože kde jinde než v reálním ohni života, v touze po životě, v pošetilém nutkání k životu, jež vás třeba i denně sere a ubíjí do té míry, že neplatíte daně a nezdravíte sousedy, je jakási počáteční zlovolnost, která je tak patrná hlavně na generaci X a potažmo na vašich přítelkyních? Erótova touha je taky krutost, protože spaluje všechny nahodilosti, smrt je krutost, sex je jen další hřebíček do rakve krutosti. Však si vzpomeňte, kdy vás naposledy vzrušila nějaká atraktivní dívka. Už je to jistě dlouho. Většina nestojí za nic, jakmile otevřou ústa. A ty, které stojí, jsou zpravidla zadané! A k hrobu věrné! 

Naštěstí ne němé. Nesnáším němé ženské. I když jsou po práci, mají mluvit páté přes deváté. Když mlčí, mám chuť jim ta ústa plné děravých zoubků otevřít ručně a to, jak si umíte domyslit, je pak skutečné napětí!