Pach šustění

Špitejme si, slečny. Ve špitání je jistá moc. Co je se špitem, se nikde nerozkřikne. Mezi sebou si povězme, že vy nejste zrovna nejbystřejší čtenářky a na mluvení vás neužije. Většina z vás má asi jiné starosti... koukat na monitor počítače, přebalovat kojence... trhat plevel na poli. Ale právě proto, že nejste žádné filozofky, si můžeme povědět tajemství. Dáte se snadno nalákat? Tak jo, nebudu vás déle na skřipci napínat. Myslím, že vám to řeknu. Lidstvu nikdy nezáleželo na tom, na čem jedině by mu mělo záležet. Místo toho jsou tu charity, spolky pro ochranu romských dětí, jsou tu nepřeberné zástupy lidí tak zcela propadlých pomoci bližnímu, že by mohli chodit s holým krkem bez šály v mínus třiceti, a stejně by nechytli rýmičku, jak jsou zapálení... dále tu máme hospice a ústavy, sbírky čajových podšálků, membrány mikrofonů jsou tenčí než chlupy na zadku paviána, chlupaté stonožky Megalopyge opercularis, jejichž žeh je srovnatelný s popálením lávou a další a další roztodivnosti, ale tak to už chodí. A taky se vybírají manželé po Tinderu, splátkové kalendáře jsou nesplatitelné, pokud se nedožijete ve zdraví a chuti osmdesátky, námezdní pracanti si místo pátečního poslechu Mahlera čím dál častěji kupují plechovky piva, aby je vypili na zahrádce s příbuznými. Fetišisti mají nové modly a úchylky, třeba na strupy v oblasti bříška a na dlouhé nehty na nohách. Trvající vztahy se rozpadají jako listopadový uragán nad lesem, aby se narychlo vyměnili za sekundové sexy a týdenní přísahy, ty chvalozpěvy na divokou a stydkou kost a chamtiví miliardáři vysílají turisty do vesmíry v kapslích, aby si vytvořili odkaz. Žijeme skutečně v divném a ošklivém světě, a která z vás tu přistála jen omylem, jen jako nedobrovolné dítě při spojení pohlaví dvou lidí, kteří se ani moc neznali, jistě má měkkounce vykroužené oči a lebku ve tvaru srdíčka a musí šprýmovat, jinak by měla věčně vlhké bulvy od pláče. Dostala by se se mnou lehce do sporu... a třeba by mě argumenty i rozkopala. Budiž, rád prohraji s jemným a vznešeným, neboť sám jsem dalek něčeho takového. Jsem spíš jako mokré dřevo, které nechce vzplanout! Ve srovnání s vámi, se slámou, nejsem ani vzácný, ani libový. Ale když vidím, co se ještě dá zvorat, nemohu být zcela kliden. Například podle bureaukratů dochází právě teď k revolucím v učení, dochází k didaktickým pokusům o výchovu zcela nesoustředěných, na výkon a známky zaměřených žáků ve školách, kde místo pachu oldschoolových tabulí a hub už ucítíme jen vyblýskaný odér tekutých krystalů monitorů. Pěstitelé růží sedí za svými poniklovanými stoly na židlích potažených lacinou kůží a vážou smuteční věnce. Občas mrknou výlohou do ulic, kde se jakoby vznáší dřímota. V mračnu a dešti zplodin se navzájem míjí pasanti s rouškami na nose, někdy i se dvěma, jen pro cajk a v jednotvárném chodu drží ruce těsně u kapes, aby se nedotkly žádného povrchu, asi jako kvazirevoluční poslové slečny Hygieny. Ale počasí je psí, tak jako je láska pes a lidi jsou na sebe horší než psi a nepohoda a nečas pokouší naše plémě už od časů šéfa Holoferna a jeho osudově proradné a proradně krásné otrokyně. Pleskance kapek narážejí o chodníky a pokrývají jej, ba obalují jej ve vatě, kterou tvoří přirozená špína, nebeská voda a krysí trus. Je to pestré... asi jako koš na odpadky. A teď se obhajujte, když vám někdo řekne, že máte dělat to a to - v takovém sajrajtu. Když vám to někdo oznámí, když vás přinutí s oznámením, abyste byly takové, protože to prostě jinak nejde. Přijměte poddanství, ba co víc, opravdové tyranství society, úřadů, samospráv, samozvanců nebo buďte smeteny z povrchu této veskrze odpudivé a kruté planety někam na smetiště. Výběr je jen na vás.