Jak se může hodit za vychovatele ten, komu je od přírody vrozeno směřovat nenapravitelně k propasti? Tak jsem se ptal sám sebe, když mi kdysi nabídli místo vychovatele v dětském domově. Nechal jsem si týden na rozmyšlenou a pak jsem na to kývl. Přišel jsem tam v civilu, protože jsem netušil, že to není žádný děcák, ale spíš klášter pro problematické děti. Vlastně bych spís měl říct děvčata, protože kluk tam nebyl žádný. Když jsem je poprvé uviděl v jídelně, zděsil jsem se, kam jsem se uspal. Hladké a pevně ulízané vlasy dodávaly jejím tvářím řeholnicky prázdné bezvýraznosti. Zvedaly vidličky a nože jako stroje a stejně mechanicky si sousta strkaly do úst. Skutečně, jako nějaké neživé loutky, které kdosi neviděný vede za drátek. Trochu mi to tam připomínalo Komenského sbory světla. Prostě mazec, cítil jsem se tam hned jako doma. V obludáriu se totiž rychle sžívám s okolím. Ta představená, abatyše, byla pominutá. Vznikl tam stát ve státě - bez udavačů a podobných zhoubných druhů lidí, naopak všechny děvčata tam byla čistá a zaručeně panny. Usilovně se snažím si představit hezčí představu o neposkvrněných liliích. Snad nejvíc mě mrzí, že prvotně tyto ústavy vznikly v bláhové naději, že podle jejich vzorů vznikne ústavů tohoto druhů víc, což je jistě ušlechtilý úmysl, leč nenaplnitelný!
Co bychom si řekli o podvědomí? Probíhají v něm jakési procesy, tím strojem poháněným neuronem! Budí se rafinovanými způsoby, převrací se školomety do všech stran, a zatím je jak vygumované plátno... putovní pohár filozofie je vlastně tohle blábolení spících o něčem, o čem nic nemohou vědět... Velmi slabí svědci tvrdí, že to je kolektivní orgán... který ovlivňují třeba zemské otáčky nebo mimozemštani nebo podle rozptýleného záření... Ale kdo to tvrdí, ti vidí jen na špičku nosu, zatímco pičku mají pod nosem...
Náboženství povětšinou zotročuje.
OdpovědětVymazat