Bar U chlupaté dzindy

Vycházel jsem zrovna do nálevny. Zaklapl jsem branku a chtěl jít svou cestou, ještě si nakoupit cigára a vsadit Šťastných deset, když jsem si povšiml, že na stejné ulici, poměrně dost přede mnou jde nějaká pořádná ženská, vlnily se jí boky a tak dál. Ale je dost daleko, jak jsem řek. Pozvedla ruce k šátku, který ji chránil před deštěm a před větrem. Stáhla si ho níž a odhalila tak vlnité kaštanové vlasy. Pročísla si je prsty a zas kráčela. Já přidal do kroku. Po chvilce, když už jsem byl skoro za jejími zády, jsem se zachoval nenápadně. Schoval jsem se za strom, abych jí mohl pozorovat líp.