Neumím valně běhat, ale utíkal jsem. Pryč od té kurvy z vlaku. Popletla mi úplně hlavu. Slepě jsem utíkal z perónu směrem k jihu. Píšťálky poslíčků mi ještě zněly dutě v lebce. Tak se mi aspoň zdálo, že tam může být jih, protože sever byl naproti. Ale bylo mi vlastně jedno, kam běžím, hlavně abych už byl pryč. Jeli jsme na svatbu přátel. Měli jsme se bavit, královsky bavit. Měli jsme prožít naše vlastní líbánky už následující měsíc. Ale to je teď passé. Utíkal jsem asi jako smyslů zbavený kolem bílých domečků milionářů, v nichž v roce 1920 ještě bydleli čelní představitelé státu. Jedna vila patřila Kramářovi, druhá největšímu občanu, bojovníkovi za lidská práva Rašínovi. Dominika mě dočista zničila, když mi řekla, co dělala minulé prázdniny, když jsem byl na univerzitě na stáži. Není divu, že jsem jí zabořil to luxusní šampáňo přímo do chřtánu a vrážel jí ho tam pořád znova, dokud se nepřestala hýbat.
Podal mi tu letní fotku. Byli tak mladí. Petr držel kolem pasu Patrícii. Podíval jsem se na její poněkud plošší hrudník a poznamenal, že z ní stejně třeba bude sexbomba. Kdežto Adéla, její ségra... zíral jsem na ni, byla božská.
Měla to své super těsné tričko a rozhodně vypadala na víc než na svých čtrnáct.
Proč držel kolem pasu ji a ne Adélu, to jsem nechápal. Ale abyste pochopili, do jakých sraček se Petr kvůli Adély později dostal a jak krutě za to zaplatil, musíte si přečíst můj zítřejší článek. Kvality, které dělaly z Petra dobrého záletníka, mu znemožňovaly stát se sympatickou lidskou bytostí. Měl zanedbatelně jemnocitu a naprosto žádný šarm, přesto se dívky mohly přetrhnout, aby je v kině objímal právě on. Jenže Adéla byla na škále hnusu ještě mnohem níž, dost nízko na to, aby dokázala potopit i Petra.
Milovníky filmů objímání v kině značně irituje.
OdpovědětVymazat