Poblíž Kozí uličky zhřešila

Co je možno tesat do kamene, ptáte se? Nejdřív me sylogismy, pak me aforismy a naposledy jsem se dověděl, že je možno mě vytesat celého. Samozřejmě nejprve natisknout v profi budovatelské 3D tiskárně a až vyjedu zásobníkem do světa, pak je možno mě vytesat. Byl bych tak hotový ve dvou unikátních verzích, z nichž každá by měla zřetelné přednosti. Ta živější by se víc hodila k dívkám, kdežto ta kamenná jako reminiscence na úchvatný intelekt, bohatý duchovní život, na exces vtipu a přehršel skromnosti. Někdo by řekl, že jsem melodičtější či písňovější v žule, ale já si to nemyslím. Nechci vyznít, že bych se korunoval na suveréna formy. Nicméně si přiznejme: kdo má takovou formu jako já, když se do toho pořádně opřu? Nejspíš nikdo. Někdo namítne, že patřím do blázince. A nejspíš bude mít pravdu. Ale vtip je v tom, že jsem pořád na svobodě, tudíž tam nepatřím. Patřím právě tam, kde zrovna jsem - mezi savé samičky. Tím je situace vyřešena. Touha, která vás posedne při četbě mého blogu, je ostatně společná všem lidem. Jste-li rovným členem lidské společnosti, žene vás tato neurčitá touha po odkrývání smyslu. Nic vám nemůže dát proti této touze lék nebo náhradu. Jste odkázáni na mě a na mé pohádky. Na staré černochy, opilé cikány, na vše, co ukazuje, jak mnoho se člověk může trápit, není-li rovným členem lidské společnosti. V čeledníku mi ještě vyčítají, že jsem enigmatický. Ale jakápak já jsem záhada? Jakýpak záhadolog? Co píši, je jasné jak dvě facky. Z obou stran systematicky přilétnuvší na obě stránky lící sličné děvy. Jsem plný pravdy a životní moudrosti? Nepochybně. Stejně tak ale ve mě hlodá jakási zalklá bezdnaděj pramenící z prostředí bolesti a neustále se mi vtírá na mysl trpká paralela mezi osudem mým a osudem slepého, odstřeleného psa. Dobře to cítím, když popisuji, jak jsem zametal s tolika dívkami. Jak jsem si je bral na paškál, abych je později před prahem jejich domů na kolenou prosil, aby mě vzaly na milost... a nikdy mne nevzaly! Všechny ostatně byly pratypy jediné dívky, Osudové, a byly až démonicky shodné s ní, ačkoliv mě to dřív ani později nenapadlo a zapisuji si to tady jen pro budoucí časy, jestli budu třeba případně někdy mít příležitost o tom porozmýšlet. 
Nikdo nedovede napáchat hrůzy tak jako já - a pak po nich tak zamést stopy a uvést ještě v pokušení zcela nezúčastněné. Ale nebojte se nic. Tento blog bude prosperovat, dokud projeví vyspělost aspoň nadpoloviční většina čtenářů. Abonentů. To bude stav požehnané demokracie. Tento stav se projeví tak, že budu držet na uzdě sprosté a nebezpečné síly a budu se vyjadřovat jen jazykem myšlenek přístupným vám a vaší nadpoloviční vyspělosti!