Milostivá je v koupelně

Nejsem žádný Dejsibacha a nebo Přeskočles. Jestli chcete, abych vás tu nakrmil pohádkami, musíte mi koupit pořádnou flašku!

Postava ovčáka ve filmu mě vždy našponuje. Co si to jako myslí, hvízdat proti větru na bezbranné ovečky? Hrát jim na flétnu jako v nějaké Ali Babově jeskyni? Být zároveň naprosto aliterární.

Nedávno mi psala exka na Viber.

Tak jsem se přestěhovala. Přerušila školu. Našla si práci, pak druhou. Je ze mě Pražák, ačkoliv to odmítám připustit nahlas a vnitřně zůstávám věrná O******. Hodiny tikaj.

Odepsal jsem jí, že školu nepřerušila, ale že jí vyhodili. Že to byla docela normální škola a dost se divím, že absolvovala tolik semestrů. Na jejich místě bych ji vyrazil hned na první přednášce. Jak byla vzteklá, to si neumíte představit. Chvilku trucovala, nadávala, pak napsala, že skutečně za nic nestojím, jak ostatně věděla od počátku.

Připomněl jsem ji galerii. Jak jsem si tam k ní šel sednout. Hudba hrála jazzová, barová. Ztratila kluka, přišla o věneček. Utěšoval jsem ji. Najisto vím, že odcházela v růžové náladě, s korálky třpytivých slz v koutcích očí. A nebo si to pletu s někým úplně jiným a tato exka byla prostě jen zhrzená. Přeberte si to. Nicméně se mi Jana nikdy nezajedla. Byl bych s ní navěky, nebýt setkání s Lídou. Bavil jsem se s ní. To mi nikdo neveme, s ní jsem se BAVIL!


Che che che...