Hanbaté fotky gymnazistky

Zdál se mi mimořádně působivý sen. Na chodníku ležela žena, pěstí bušila do země. Plakající chlapeček. Tříštění skla. Řinčení požárních zvonů. Sirény. Houkačky. Šílenství. Hluboko ze země nadále vycházelo dunění čehosi, co se nedalo zachytit. Komíny se kácely, cihly padaly a všude kolem se usazoval šedý prach. Další otřesy, pronikavé kvílení slečen. Všichni muži a dívky utíkali k prázdnému prostranství stranou od ostatních budov, aby tam našli nevím co - asi útočiště. Stočil jsem pohled k psovi bez zadních nohou, který se plazil po břiše. Pak jsem zaslechl pištivý smích středoškolaček. Stály tam, krásné jak třešně, se založenýma rukama a svíjely se smíchem, když sledovaly celou tu spoušť.
Musel jsem jít k nim. Poznat se s nimi. Byly tak divné, že mě okamžitě přitahovaly. Samozřejmě, že byly stejné jako milióny jiných studentek střední, pyšné jak princezny a nijaké, avšak smály se a jejich divý, divný smích působil jako olej na můj vnitřní napalm. Napsal jsem si jejich čísla do telefonu a slíbil, že se ozvu. Otočil jsem se k odchodu a krátce nato ucítil kousnutí do krku. Jedna z nich mě s ječivým smíchem kousla do platyzmy a druhá už se chystala k témuž.