Vzpomínám si na jeden barák z dětství. Byl to starý barák se slabými a popraskanými cihlovými zdmi. Úplně normálních, jakých je dvanáct do tuctu. Co jej však v mé mysli odlišovalo od ostatních, byla skutečnost, že se tam oběsila jedna písařka. Dělala od čtyř do jedenácti ve firmě, která se kdysi jmenovala notářská, nevím, jestli toto povolání v době internetu ještě existuje, nicméně tehdy to bylo místečko, které vynášelo slušné korunky. Byla to shodou okolností matka mého kamaráda a nápad si vzít život ji prý zastihl uprostřed žehlení. Šlo o jakési nevěry a podobné hry na city. Co na tom? Když mi to sdělil kamarád, strnule jsem jej pozoroval. Byla mrtvá a já jsem živý, tak proč řešit tu historii?!
Žádné komentáře:
Okomentovat