To je pro tebe

Byl jsem celý ten zlatý letní den dokonale šťasten, každé více mohlo už jen znamenat méně.

Teprve od tohoto okamžiku jsem začal pomalu chápat (co básníci většinou zamlčují), že právě vyřazení, poznamenaní, oškliví, zestárlí, sešlí, odstrkovaní touží s mnohem vášnivější, mnohem nebezpečnější dychtivostí než šťastní a zdraví, že milují fanatickou, temnou, černou láskou a že žádná vášeň na světě se nevzpíná dychtivěji, zoufaleji než právě ona beznadějná, nešťastná vášeň nevlastních dítek božích, která jen v lásce a v opětované lásce mohou cítit ospravedlnění své pozemské existence.

Tak tedy, byl jsem ten den neskutečně a dokonale šťasten. Háček byl v jediném. S kým jsem ho trávil. Byl jsem venku s Drahomírou. Byla to velká, tlustá dívka. Taková, která se posadí na židli a vstane z ní, až když ji ze židle vyklopíte. Nepřiváděl jsem na její rozměry řeč a ona taky podobnou konverzaci nevyhledávala. Ostatně měla jiné přednosti. Měla velká prsa. A s těmi prsy mě nechala si libovolně hrát... jak jsem řekl, byl to  krásný, velkolepý den.

Byl to den jak z pohádky. Kromě té maličkosti, že Drahomíra měla v bejváku, kam si mě přivedla, kocoura, který byl fakt starý. Stáří se na kocourech pozná tak, kolik času prospí. A ten její byl tak starý, že jen zřídkakdy býval vzhůru. Linul se z něj puch stáří, a ten mi nedělal vůbec dobře.