Myslela jen na neslušnosti

Nakoukla do kanceláře. Dnes měla na sobě tenounké minišaty na ramínka. 

"Nepotřebuješ něco?" zeptala se. 

"Přijde na to," dostal jsem ze sebe.
Sevřela rty, ale nezamračila se. "Myslela jsem kávu nebo tak. Pochopitelně.“

"Pochopitelně," zamumlal jsem a konečně procitl z erotična do reality. "Ledovou kávu, prosím.“

Udělali jsme, co si od nás žádala pokročilá doba (myslel jsem na to, abych se nevycákal do ní), oblékli se a vyrazili ven z kanceláře. Šli jsme uličkou po prastaré dlažbě a snažili se nevyvrtnout si kotník. Hospodu jsme našli hned, uvnitř neseděl snad nikdo, všichni, kdo sem dnes zašli, popíjeli nebo jedli venku, s rouškami na půl žerdi. Byl čas tak na pozdní oběd nebo velmi časnou večeři. Obsluhu tvořil obzvlášť hnusnej panák středního věku a pak takový náramně vyrovnaný mladík v bílé košili a černé věstě, který se tvářil velmi znuděně. Hrál asi go na mobilu, nebo co to bylo za deskovku, jak jsem měl možnost kouknout mu do displeje.
Sedli jsme si ke stolku a za chvíli se mladík přiloudal. Nesl velký džbánek piva pro mě. Hned jsem jej odkázal do patřičných mezí.

"Heleď se, mladej, já nepiju... a tadyhle slečna pije jenom červený víno!"

Sekretářka se naň přátelsky usmála, odhalujíc řadu perfektních zoubků. 
"Tak to je jiná, pane. Hnedle vám donesu ledovou minerálku a tadyhle... vaší přítelkyni autentický Pinor Noir.

"Radši sebou hoď a není to žádná moje přítelkyně, to už by kurva stačilo," křikl jsem na něj.

Ale to už jsem volal do jeho zad. Odkráčel, jako by se nechumelilo.

"Neměl bys ho tak ponižovat, Jirko," domlouvala mi. "Však víš, že se nechováš úplně podle Gutha-Jarkovského. Někdy jsi pořádné hovado," už už jsem chtěl něco namítnout, když dodala, "ale to se mi na tobě právě nejvíc líbí!"